Je podvečer 30. května. Pod klenbovým stropem baru U Votroka drtivá většina hostů má před sebou pullitr s pivem a v ruce cigaretu. „Do dneška jsem byl připraven, že máme poslední kuřácký den, ale jak to tak vypadá, tak zatím popelníky likvidovat nebudu,“ říká provozovatel baru Martin Ságner, poté co zjistil, že bude ještě tři měsíce hájen.

Pokuty za porušení protikuřáckého zákon se začnou provozovatelům restaurací a dalších prostor, kterých se antitabáková novinka týká, udělovat až za 90 dní. Sankce pro hosty, kteří si zapálí jsou však aktuální hned od včerejška. „Zatím nechám hosty kouřit, když budou chtít. A budu věřit tomu, že to do budoucna mocipáni předělají, a v barech, vinárnách a hernách, kde se nepodává jídlo, kouření opět povolí. Například sem chodí 90% kuřáků,“ říká Martin Ságner, který sám je nekuřák, ale od svých 18 let se pohybuje za výčepem v zakouřených prostorech a nevadí mu to.

Název broumovského baru U Votroka odkazuje na to, že jeho provozovatel žil 30 let v Hradci Králové. A co ho víc bolí – sestup Hradce z první fotbalové ligy nebo zákaz kouření? „Za rok postoupíme zpátky znovu,“ má jasno. „Je tam Havlíček z Božanova, tak to bude dobrý,“ připomíná s úsměvem, že nový hradecký trenér pochází z obce na Broumovsku.

Informace o jisté benevolenci, která se protikuřáckého zákonu týká, rozproudila nad pivem debatu. „Anča říkal, že si zejtra vezme dovolenou a přijde sem už o půl desátý, aby si to kouření užil,“ vyprskne smíchy rusovlasá návštěvnice, a pak se zaposlouchá do polemiky, jak to bude s kouřením na zahrádkách u restaurací: „Když máš zahrádku s pevnou konstrukcí, tak tam se nesmí kouřit, ale pokud máš zahrádku jenom se slunečníkama nebo jen s markýzou, tak tam se kouřit může,“ vysvětluje hospodský Martin zásadní rozdíl.

Pohrdají svéprávností člověka

Schválený zákaz kouření zasáhne i historika architektury Petr Staňka. „Co pro mě znamená zákaz kouření v hospodách? Zatím nevím, protože ještě kouřit můžu,“ potáhl si z bezfiltrovky v poslední legální kuřácký podvečer.

Zákaz kouření sice nevnímá jako omezování osobní svobody, ale jako pohrdání dospělým člověkem. „I když se na toho člověka odvolávají, jak jim jde o jeho zdraví a tak dále, tak přesto se domnívám, že pokud si nemyslí, že jsme úplně blbý, tak ať to nechají na nás,“ říká historik architektury, a upřesňuje, že mluví přímo o hospodách a restauracích. „Souhlasím, že se zakázalo kouřit v nemocnicích, na úřadech, ve školách, ale hospoda je určena pro dospělý lidi, a jestli mám být svéprávný, tak ať některý věci nechají rozhodnout samotného mně,“ má jasno Petr Staněk, který je rád aspoň za to, že začíná letní sezóna, a s ní doba restauračních zahrádek, kde šance na zapálení cigarety jsou. „Ale jak to bude přes zimu…,“ raději nechce domyslet co bude na konci roku. „Na druhou stránku bych byl rád, kdybych kouření omezil – třeba na třetinu. Vůbec bych se nezlobil. Ale jsem bohužel kuřák,“ je si vědom Petr Staněk, který začal kouřit v roce 1981. „První cigaretu jsem si zapálil v ten den, kdy jsem vyšel devátou třídu. Jinak do té doby jsem byl sportovec. Je pravda že momentálně hodně přemýšlím nad tím, jestli přijmu nové podmínky kouření nebo přestanu chodit do hospody. Jsem totiž primárně kuřák a kouřím tím pádem i ve svém bytě. Třeba začnu znova doma malovat obrazy – u toho kouřit můžu.“