VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Legionářům trvala cesta domů dva roky. Vlak se vrátil do Hradce

Hradec Králové /FOTO/ - Téměř na den přesně po 95 letech přijel na královéhradecké vlakové nádraží legionářský vlak. Pochopitelně jen jeho replika s deseti zrekonstruovanými vagony, kterými se desetitisíce československých legionářů přepravovaly napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále v letech 1918 až 1920. Průjezd kolem světa domů do Československa si legionáři často museli vynutit krví a tvrdým bojem s bolševiky.

16.6.2015
SDÍLEJ:

Legionářský vlak v železniční stanici Hradec Králové - hlavní nádraží.Foto: Deník/ Michal Fanta

Brzo ráno třináctého června 1920 překročil vlak hranice v Dolním Dvořišti a zhruba v šestnáct hodin se po dvou letech cesty legionáři ocitli doma v Hradci Králové.

„Legiovlak má připomínat události, které se staly před sto lety, kdy Češi a Slováci bojovali za samostatný stát. Je to takový model jedna ku jedné. Členové Československé obce legionářské mnohdy ve svém volném čase pomáhali vagóny dovybavovat dobovými exponáty, fotografiemi a dalšími věcmi," vysvětlil Radek Vorel,  předseda hradecké jednoty Československé obce legionářské (ČsOL).

Dlouhá cesta domů

Nejen veřejnost přilákal vlak, který se v Hradci Králové zdrží do 28. června. Prohlédnout si historii přišli i veteráni a rodinní příslušníci legionářů.

„V tomto vagónu se vraceli ze sibiřské magistrály přes Japonsko, Kanadu až do Hamburku. Němci je nepustili, takže museli domů až přes Rakousko. Vnímám vlak úžasně,  šla jsem se podívat na místo, kde tolik let žili. To si nikdo neumí představit. Mladí kluci se těšili domů, ale tam je nikdo nečekal. Pět let o něm rodina neměla zprávy, tak ho považovali za padlého. Na statku už byl ženatý mladší bratr, jeho dívka už byla dávno vdaná. To bylo zklamání, když přijel domů. Zanevřel na svět a po demobilizaci musel požádat stát o pomoc. Dostal nabídku jako trafikant nebo četník," vypráví devadesátiletá Miluška Kalistová, jejíž otec byl legionářem. Potomci válečných hrdinů si tak připomněli život svých otců. „Obdivuji práci, jakou si s vlakem dali. Je to nádherné. Všechno, co tu vidím, měl táta na fotografiích. Tak jsem si osvěžil vzpomínky na mládí," pochválil výstavu Vladimír Zajíc, který letos slaví 89. narozeniny.

Expozici můžete navštívit každý všední den od 8 do 18 a o víkendech od 9 do 19 hodin. Pohybují se zde dobově oblečená posádka vlaku, která je vždy připravena na odborný výklad a případné dotazy. Pracovníci ČsOL mohou poradit také s pátráním po legionáři ve vlastní rodině.

Gayerovy kasárny nesou jméno velitele
Když vznikaly legie, tak většina vojáků měla za sebou službu v rakousko-uherské armádě s určitou hodností. Do legií vstoupili ale jako řadoví vojáci. Jednak by jim je ruská strana neuznala, ale hlavně při jejich nadšení netrvali na hodnostech. Ruští oficíři postupně zjišťovali, že Čechoslováci jsou velmi schopní. Hovořili totiž několika jazyky, dokázali si poradit s různými typy zbraní.  „Byli rozděleni v malých skupinkách a běžní ruští vojáci věděli, že nemohou prohrát, když u sebe měli pět Čechů, protože oni vždy něco vymyslí," vysvětlil  Radek Vorel.
Stejně začínal i Jan Gayer, záložní důstojník rakousko-uherské armády. 
Ten vlastnil velké plantáže v Brazílii,  kam se odstěhovala celá rodina. V Čechách zůstala jen jeho stará matka, pro kterou se vrátil na jaře 1914. Zastihl ho povolávací rozkaz a jako záložní důstojník byl velice sledován, takže musel nastoupit do armády. Odjel tak na východní frontu. Při svém zajetí se setkal se zvědy a v roce 1915 vstoupil do legií. Postupně se vypracoval na hodnost poručíka a zastupujícího velitele pluku. Se svými vojáky ale začínal od píky. Jedl s nimi z jedné misky, bydlel s nimi. Na jeho počest se jeden prapor ze 4. pluku jmenoval Gayerův. Do Jižní Ameriky se ale nevrátil, zemřel na následky zranění slavné bitvy u Lipjag v červnu 1918. Když legionáři přijeli zpět do Hradce, tak na jeho počest pojmenovali kasárny.
Čtvrtého června 1937 na jeho a památku dalších padlých 197 legionářů odhalili na rohu Gayerových kasáren pomník, který nacisté strhli začátkem roku 1940. „Obnovení pomníku řešíme od roku 1990. Dodnes je tam místo. Vedení města vždy slíbilo, že tam bude, ale nikdo pro to nic neudělal. Teď už to vypadá nadějně s ohledem na rekonstrukci kasáren," dodal Vorel.

Autor: Jan Pruška

16.6.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

V čele TIP ligy Náchodska je Jaroslav Valchař

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Pády z kola bolí i na cyklostezce, policisté řešili už několik střetů

Náchodsko - Ve všech lokalitách přibývají nové a nové kilometry pohodlných a bezpečných cyklostezek. Ovšem zvýšené bezpečí pro jezdce na bicyklech i na kolečkových bruslích není absolutní. Cyklistům sice na jim vyhrazené stezce nehrozí srážky s motorovými vozidly, ale povinnosti být ohleduplní vůči sobě i jiným uživatelům stezek je samozřejmě niko nezbavil.

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Dorost si prožil poločas hrůzy

Náchod - Vstup do nového ročníku fotbalové České ligy staršího dorostu se náchodským svěřencům trenéra Zdeňka Samka nepovedl.

Lékaři: Lidé podceňují očkování proti klíšťové encefalitidě

Královéhradecko - Nebezpečnou chorobou, která napadá nervový systém člověka a může vést k úplnému ochrnutí, loni v kraji onemocnělo 19 lidí. Rok předtím to podle údajů královéhradecké Krajské hygienické stanice bylo sedm případů a v roce 2014 se klíšťovou encefalitidou nakazili jen čtyři lidé.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení