„Po dlouhých úvahach pro a proti jsem nakonec odjel do Liberce, abych byl při tom. Sraz rozhodčích jsme měli v Tipsport areně, kde jsem se dozvěděl, že nejdříve budu metrař na můstku K 90 a pak budu startovat běh do kombinace,“ prozradil nám včera dopoledne rozhodčí přímo z pod můstku, kde měli oficiální trénink skokani a skokanky. „Ráno v sedm jsem šel na tramvaj a hurá na Ještěd. Stojím na metě 70 metrů. Tam asi bude dost holek padat,“ odhadoval ještě před tréninkem. „Je to na ně moc těžký můstek. Ale nejen pro ně – i pro chlapy je strašákem,“ říká machovský rozhodčí, který pod můstek bude stát i dnes a v neděli dopoledne bude startovat běhy do kombinace.

Stejně jako ostatní členové z řad pořadatelů, tak Standa Jirásek „vyfasoval“ jednotné oblečení. „Celkem čtyřikrát jsme během jednoho roku vyplňovali tabulky s velikostmi atd. Ve skladě však nikdo žádné naše tabulky neměl, tak to bylo samé převlékání. Zatím si věci chválíme a líbí se mi i barevně,“ pochvaloval si mistrovský stejnokroj.

Podle postřehů Stanislava Jiráska, jsou na mistrovství světa bezpečnostní opatření větší než při summitu NATO. „Myslím, že by pro zabezpečení stačilo tak z 20%,“ domnívá se, a jako příklad přehnané bezpečnosti uvádí: „Čtyři mě zkontrolují před vchodem do tunelu na K 90 m, projdu padesátimetrový tunel a na konci jsou další čtyři kontroloři… Než dojdu od dolejšího vstupu až na tribunu, tak ukazuji kartu tak dvacetkrát,“ popisuje, jak to chodí v zákulisí světového podniku.

Ve středu měl Stanislav Jirásek volno, kterého využil k dopolední návštěvě běžeckých tratí ve Vesci. „Tam mě čekala spleť ohrazení a asi tak deset kontrol akreditace, než jsem došel tam, kam jsem chtěl. Proplétačka byla k něčemu dobrá, cestou jsem potkal třeba Nora Allsgorda a další servismany. Ve vichřici jsem vydržel jen na kvalifikaci děvčat. Dost jsem je litoval, v těch slabých kombinézách do toho větru, brrr. Nejvíc jsem litoval Indku. Kdybych to věděl, tak jsem ji vzal z domu lepší výzbroj. Takovou nemají ani naši žáci. Jela na Atomicách, které se již dvacet let nevyrábí a boty jsem ani neidentifikoval. Objela tu necelou pětku za 29 minut, ale byla šťastná, že se mohla zúčastnit.“

Středeční slavnostní zahájení v Tipsport aréně se Stanislavu Jiráskovi líbilo. „Bylo to opravdu moc pěkné, atmosféra úžasná. Občas zazlobila pyrotechnika, ale to se dalo přejít s úsměvem. Velmi krásný byl přelet skokana přes celý stadión – to diváci bouřili,“ pochvaloval si zážitek ze zahájení, za který jako rozhodčí zaplatil „jen“ 500 korun ke stání. „No a Deep Purple na závěr to byla vzpomínka na mladá léta,“ dodává s úsměvem, který mu však z tváře mizí při postřehu, že z 300 míst s velkou cedulí VIP bylo obsazeno něco málo přes padesát. „To o ledasčem také svědčí…,“ mrzí ho.
Včera dopoledne se jelo o první medaile. „Držíme pěsti mamče Kamče, která má k nám do Machova blízko a minimálně dva machovští jí budou fandit na place,“ ujistil nás o podpoře Kamily Rajdlové, která s číslem 45 osm minut před polednem ostrým tempem vyrazila na klasickou desítku. Závod v domácím prostředí však liberecké rodačce určitě nevyšel podle jejích představ a do cíle přijela v pětadvacátém čase. „Potkal jsem i Lukáše Bauera a z něj ta bojovnost přímo čiší. Tak držme pěsti,“ přál by si samozřejmě co nejlepší medailové umístění největší českého aspiranta na „bednu“ v běžecké stopě.