Aby je Prusové nemohli pronásledovat, vyšlou proti nim své záložní jezdectvo. Následuje třicet možná nejkrvavějších minut celé války. Jezdci sice Prusy zarazí, ale v jen půlhodinovém střetu přijde o život na patnáct set vojáků a dva tisíce koní, především na rakouské straně.

Tragédie, život, naděje

A teď návrat do letních dní roku 2012. Ve svém josefovském ateliéru pracuje akademický sochař Petr Novák na pomníku, který připomíná události onoho střetu jízd a který je věnován nejen jezdcům, ale také jejich věrným koním. V současné době dokončuje jeho hliněnou podobu.

„Socha ukazuje zraněného koně, kterého se voják snaží postavit na nohy a odvést na ošetření," vysvětluje autor základní význam. Takový popis by ale nebyl úplný, vše má mnohem hlubší rozměr. „Je to sice tragická událost, ale takové jsou součástí života a v tom je jejich krása. V té zobrazené situaci je zanesena také naděje. Především v tom, že jezdec nenechá svého koně umírat, ale snaží se jej zachránit, že ten jezdec je lidský," doplňuje sochař.

Petr Novák se ve své tvorbě věnuje historickým postavám a událostem, duchovní rovině života či přírodě. Je třeba autorem známé jezdecké sochy T. G. Masaryka v Lánech. Stěžejním tématem je pro něj právě vztah mezi člověkem a koněm. Není proto divu, že si komitét pro udržování památek z války roku 1866 vybral ke ztvárnění pomníku právě jeho.

„Víte, já jsem spíš člověk hodící se do 19. století, kdy lidé ještě nebyli tolik odtrženi od přírody. Právě kůň je ideální bytost, která člověku může dopomoci ke spojení s jeho původem. Při jízdě si spolu musíte porozumět, čtete si myšlenky. Vzniká taková prostupnost mezi jezdcem a koněm. Potom si uvědomíte i prostupnost s krajinou, kterou oba potřebujete," nastiňuje sochař trochu filosoficky svůj přístup. Kousek opodál přitom v ohradě pobíhá jeho bělouš jménem Dragan z plemene šagia arab, který je Novákovi nejen přítelem, ale také inspirací pro jeho umění.

Myšlenka pomníku padlým koním má dlouhou historii, byť socha na bojišti u Střezetic stále nestojí. Měla tam  stát už před takřka sto lety. Předchůdci dnešního komitétu tehdy zakoupili pozemek a slavnostní odhalení pomníku plánovali na 50. výročí střetu. Jenže přišla světová válka, po ní postavení pomníku bránily politické důvody a po 2. světové válce, s příchodem komunismu, měly památkové spolky zakázanou činnost. Členové komitétu tedy až nyní chtějí konečně nápad proměnit ve skutečnost.

„Spolek má pozemek stále ve svém vlastnictví. Měl jsem obavy, co tam od té doby vyrostlo, jaké bude pozadí, aby to pomník nerušilo. Ale zbytečné. Je tam všechno tak, jak to bylo v 19. století. Když tam jste, stále tam skoro slyšíte dusot kopyt," podotýká Novák.

Na bronz nejsou peníze

Jakkoliv se zdá, že vzniku sochy už nic nebrání, opak je pravdou. Problémem jsou peníze. Na odlití z bronzu jsou potřebné ještě dva miliony korun a ty zatím komitét nemá. Hledá se tedy nějaký sponzor, který by do takového projektu investoval. Petr Novák však věří, že se to nakonec podaří a tak ve své práci dál pokračuje. „Aby mohly některé věci vzniknout, tak se člověk nesmí bát pustit se na rozbouřené moře a trochu riskovat. Věřím, že tahle socha má smysl. Až lidé uvidí její model v nadživotní velikosti, snad s projektem někdo rád spojí své jméno. Ta historická událost si to zaslouží, a zaslouží si to především ti koně."

Bronislav Jaroš