„Zájem o účast byl opět velký. Letos máme na kempu čtyřicet dětí, což je ideální stav. Všichni tak mají příležitost, aby se dostali ke všem připraveným událostem. Nedělali jsme žádnou velkou propagaci, abychom se dostali do situace, kdy bychom museli přebírat a část uchazečů zklamat," informoval Jaroslav Čmelík, vedoucí tábora.

Nováčci se učí od zkušenějších

Na táboře je zhruba polovina nováčků, kteří přijeli poprvé. Zbytek jsou děti, které jezdí už po několikáté. Má to výhodu v tom, že ti noví se mají od koho učit. Prvních pět dnů se vždy koná teoretické školení. Učí se vše ohledně „hasičiny", záchranářské a zdravotní činnosti. Potom nastane vyvrcholení, kdy účastníci netradičního tábora vyjíždějí k různým nehodám, zraněním a požárům. Kdy jaký zásah přijde, to nikdo netuší. „Nepředvídatelně se vyhlásí poplach a k jakému zásahu se jede, to se dozví až po cestě. Vyjíždí se asi patnáctkrát denně," doplnil Jaroslav Čmelík.

Vyjíždí se za každého počasí

Tábor není pro žádné zhýčkané jedince. Vyjíždí se za každé situace. To bylo vidět i v neděli odpoledne, kdy mladí záchranáři zasahovali za vydatného deště u fingované dopravní nehody ve Velkém Poříčí u mostu „Železňáku". Za úkol měli vyprostit z osobního automobilu, který narazil do stromu, tři zraněné osoby.

V situaci plné nářků zraněných osob, které byly ještě v šoku, zasahovala také patnáctiletá Kateřina Vejrostová z Broumova. „Na kempu jsem počtvrté, a tak už si dovedu poradit a vím, co mám v dané situaci dělat. Stále mě to baví a pokud bude možnost, tak se příští rok přihlásím zase. I když jsem na krizové situace připravená, tak jsem to v reálném životě prozatím díky bohu nepotřebovala," uvedla Kateřina.

Nováčci mají nepříjemné pocity

U dopravní nehody zasahovali i nováčci, pro které je setkání s realitou většinou ještě šokovou situací.

„Letos jsem na kempu poprvé a líbí se mně to. Když přijedeme k zásahu, tak vím, co mám dělat. Zatím ale prožívám nepříjemný pocit, když se přijede třeba k nehodě a vidím tam byť jen jakoby zraněné lidi, kteří mají tržné rány, otevřené zlomeniny, křičí a všude okolo je plno krve. Věřím, že si na to ale postupně zvyknu. Když to bude možné, tak bych se rád zúčastnil i v dalších letech, abych se naučil co nejvíce," svěřil se dvanáctiletý Daniel Moták z Prahy.