„Chodím tam vždy vzývat toho nahoře, aby si na nás v zimě vzpomněl, ale letos to nějak nevyšlo," krčil rameny Josef Joudal. Sobotní závod se jel podruhé za třináct let místo na sněhu na blátě. A tak spřežení táhla místo saní káry, koloběžky či kola.

Název po aljašském malamutovi

Letos poprvé závod nesl název po aljašském malamutovi Kendym Josefa Joudala, a to sice Janovičky Kendy´s Cross Country MID. Kendy už totiž odešel do psího ráje, bylo mu skoro 14 let.

„Když jsem si toho psa pořídil, začali jsme tady spolu jezdit po vrškách. Zdálo se nám to dobré pro pořádání takových závodů, tak jsem se seznámil s lidmi z Musher Clubu Metuje a po dvou letech jsem je přesvědčil, že by bylo dobré udělat nějaké takové závody. Tak jsme to v roce 2003 zkusili. Udělali jsme nultý ročník, sponzoři nám dali dobrý základ, přijeli lidé i dost závodníků, tak jsme se rozhodli, že to ještě zkusíme. Letos už je to 12. ročník," vyprávěl Josef Joudal.

Vzpomínal, že počasí za dobu trvání závodu mushery, kteří s psíky raději běhají na sněhu, potrápilo krom letoška i v roce 2007. „Tehdy to vypadlo podobně. Sníh v lednu nebyl, tak jsme závod přeložili na únor, ale to nám také Pánbůh nepřál. Bylo alespoň namrzlo a ojíněno, takže to vypadalo trochu jako v zimě. Také se však muselo jet na kárách," dodal Josef Joudal.

Protože počasí tentokrát účastníky vypeklo, spřežení vyrazila v sobotu a v neděli jen na patnácti kilometrovou trať. Přestože pohádková zima nepřišla, tradice zůstaly. Po startovním povelu „mush go" čekal závodníky takzvaný Obelixův oblouk, v němž spřežení obkroužila stráň obsazenou diváky a vyrazila do divočiny. Už před startem si závodníci povídali, že kdo přežije domorodce, přežije všechno. Jaromír Hanuš, ředitel závodu, vysvětloval: „Jedna z tradic závodu je, že v Heřmánkovicích místní obyvatelé, přezdíváme jim domorodci, opékají špek a dávají ochutnat slivovičku. Spousta závodníků přijíždí už kvůli nim, protože je to úžasná atmosféra a koloryt závodu."

Život se psy, to je styl

Ostatně dobrá parta a přívětivá nálada, to je podle něj jeden z důvodů, proč musheři na závody jezdí. „Děláme sport, do kterého se jen investuje a nic z toho není. Když jedete dobře, vyhrajete maximálně pytel granulí nebo nějaký hezký batoh či nějakou podobnou hezkou cenu. Ti lidé jsou však spojeni se zvířaty. Pes není kolo, které se složí do sklepa. Je to styl života, ve kterém se lidé pohybují. Ta parta je úžasná, scházíme se i v létě na přípravných kempech a to jádro, těch asi sto musherů, se zná hodně dobře," uvedl Jaromír Hanuš.

Řada účastníků závodu na Janovičkách odtamtud vyráží do Orlických hor na Šediváčkův long. Také ten se na sněhu nepojede.