Mnozí z nich už ani Fiaty nevlastní, ale pokračují v tradici, kterou před padesáti lety založili jejich rodiče nebo prarodiče. „Tehdy jsme spadali pod Svazarm. Jezdily se jízdy zručnosti, u jejichž zrodu stál Jan Mojžíš. Nyní už ani autem jízdu zručnosti nejezdíme, ale na to letošní výročí máme speciální šlapací vozidlo. Hodně jsme také pracovali s dětmi - to začal Karel Sluka. Vymýšleli jsme různé soutěže pro děti a učili jsme je k ochraně přírody," vzpomíná na zlaté časy Fiat klubu jeho předseda Ladislav Šimera z Nového Města nad Metují.
Zřejmě největším krasavcem mezi přítomnými Fiaty byl nejstarší exemplář, kterým byl třídvéřový Fiat 127 vyrobený v roce 1976. „Kromě disků, které byly plechové a já tam mám hliníkové, je všechno původní - lak, plechařina. Ve 110 tisících jsem preventivně měnil pístní kroužky na oddálení generálky, jinak prakticky nic nebylo potřeba řešit," říká Zdeněk Košťálek z Červeného Kostelce o vozu, který má na tachometru natočeno 206 tisíc kilometrů. „Kupoval jsem ho v roce 1981 na první jarní den. Měl najeto asi 38 tisíc kilometrů. Zrovna mi končilo spoření mladých, tak jsem ho takhle využil. Tehdy jsem za něj dal 55 tisíc," vzpomíná s úsměvem a dodává, že v současnosti za takovéto auto sběratelé nabízejí až kolem 140 tisíc korun.
„Za totáče nebyl problém ve čtyřech dospělých s malým dítětem a bagáží na střeše vyrazit třeba do Bulharska nebo do Jugoslávie. Absolvovali jsem sním i mnoho Fiat srazů po celém Československu," říká zkušený řidič, který je dvorním šoférem metalové skupiny Tortharry.