Největší svátek církevního roku

Slovem Velikonoce, složenina z velká noc, je míněna noční slavnost, kterou dosud podržela východní křesťanská církev. Ve Starém zákoně byly vzpomínkovou slavností nočního odchodu Židů z Egypta. V Novém zákoně jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Protože je zmrtvýchvstání základem křesťanské víry, jsou Velikonoce největším svátkem církevního roku. Velikonoce představují totiž nejen připomínka umučení, smrti Ježíše Krista, ale především oslava jeho vzkříšení.

Vliv křesťanství a lidové tradice

Současně se má zato, že již pohanská, předkřesťanská doba oslavovala jarní slunovrat jako počátek každoročně očekávaného probuzení, vzkříšení přírody, kdy zima ustupuje a slunce nabývá na síle.

S christianizací (pokřesťanšťováním) dochází k prolínání křesťanských vlivů s lidovou tradicí v pozoruhodnou symbiózu, v níž se oba prvky vzájemně doplňují a obohacují.

Vlastním Velikonocům předchází šestitýdenní (čtyřicetidenní) postní doba od tzv. Popeleční středy, Popelce (letos od 13. února). Každá postní neděle má své vlastní jméno. Tak první postní neděle se nazývala Černá, Pytlová, Pučálka nebo Liščí, druhá nesla název Pražná, Sazemetná (vymetaly se komíny), třetí Kýchavná, čtvrtá Družebná, Družbadlná, pátá Smrtná a konečně šestou Květnou nedělí začíná vlastní velikonoční, Pašijový týden. Pašije (z latinského passio utrpení) je zvěst o utrpení a umučení Krista.

Světí se kočičky či jiné ratolesti

Podle Bible neděle před Velikonocemi (u nás nazývaná Květná, též Květnice), je upomínkou na slavný vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho vítaly zástupy palmovými ratolestmi.

V našich krajích se při mši světí kočičky, tj. větévky vrby jívy, které se dříve v ochranu před zlými mocnostmi zasouvaly za kříže, svaté obrázky, pod střechu, do polí k ochraně úrody apod.. Po Květné neděli začíná pašijový neboli Svatý týden. Po středě (Škaredé nebo Sazometné) začíná tzv. velikonoční triduum třídenní Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota.

Velikonoční obřady začínají mší na Zelený čtvrtek a končí nešporami (hodinkami, modlitbami) o Neděli Zmrtvýchvstání. Název Zelený čtvrtek je v Německu doložen již ve dvanáctém století, odvozen asi od zelené liturgické barvy toho dne. Je to v podstatě vzpomínková slavnost poslední večeře Páně, ustanovení Eucharistie, často zobrazované ve světovém výtvarném umění.

Kostelní zvony „odlétají do Říma"

Kostelní zvony zní toho dne naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty, „odlétají do Říma". Místo nich chlapci používali různé klapačky, řehtačky, tzv. honění proradného Jidáše.

Během mše na Zelený čtvrtek umývají biskupové a řeholní představení dvanácti starcům nohy.

Velký pátek je v katolické liturgii dnem hlubokého smutku a přísného půstu. Nekoná se mše a bohoslužba je složená jen ze čtení textů a zpěvu. Je to památný den umučení Ježíše Krista. Zpívají se pašije a důležitou součástí pobožnosti je odhalení fialovou rouškou zakrytého kříže a jeho uctívaní.

Na Bílou sobotu se koná noční bohoslužba vigilie (z latinského vigilare bdít), tj. noc před nedělí a svátkem. Před vigilií se posvětí oheň, od kterého se zapálí paškál (tlustá velikonoční svíce). Je to den Vzkříšení, Kristovo vítězství nad tmou, smrtí, vítězství ducha nad hmotou.

Pomlázka patří chlapcům a dětem

Boží hod velikonoční je spojen s požehnáním pokrmů beránka, mazance, ale také vajec, chleba a vína. Pokrmům se dříve připisovala zvláštní moc s ochrannými a uzdravujícími účinky. Druhý velikonoční den Pondělí velikonoční má spíš zábavní charakter. Svázáno bývá s koledou, pomlázkou. Říká se mu Červené pondělí, Pomlázka, Mrskačka, Mrskút, Binovačka, Šlohačka. Patřilo především chlapcům a malým dětem. Opatřili si pomlázky z vrbových proutků s mašlemi, aby jimi vymrskali, vyšlehali děvčata. Smysl pomlázky vyplývá z názvu mladý vrbový proutek měl omlazující a očistný účinek s ochrannou mocí před kožními nemocemi. Za prokázanou službu a přednesenou koledu obdrželi koledníci obarvená nebo malovaná vejce kraslice, ale také vajíčka bílá a pečivo.Je dobré, že se řada obyčejů dodnes zachovává.

Všem čtenářům přeji šťastné a veselé Velikonoce. Hodně Božího požehnání.

JIŘÍ UHLÍŘ