Onemocněl nám pejsek, yorkšírek, celou noc prozvracel. Byly jsme znepokojené a hned ráno se vydaly na veterinární pohotovost. Nejmenovaný pan doktor rozhodl o infuzi a chtěl zavést kanylu. Viděly jsme, že je velmi nejistý s diagnozou, tak jsme toto odmítly. Byly jsme ale velmi nevybíravým způsobem vyhozeny.

Nakonec jsem dceru přemluvila a s pejskem se vrátila. Kanyla nešla pejskovi zavést, na obou nožičkách měl podlitiny, až se to povedlo na nožičce zadní. Ale problém byl v tom, že pejsek padal, nemohl chodit. Bylo nám řečeno, že filmuje. Po infuzi se pejskovi velmi přitížilo. V jednu hodinu, kdy začínala odpolední pohotovost, jsme přijely s tím, že je pejskovi velmi zle. Pan doktor pejska ani neprohlédl, nasadil další infuzi. Po návratu domů, po další infuzi, pejsek dostal křeče, oslepl.

Pan doktor telefon nebral, teprve z jiného telefonu jsme se dovolaly. Mezitím, než vzal telefon, jsme volaly, kam se dalo. Až jsme se dovolaly, přijel, pejska prohlédl, potřeboval vědět, co to pejsek dostal. Jely jsme opět na veterinu, aby nám to pan doktor napsal. To, co jsme vyslechly, se nedá opakovat. Musely jsme zaplatit, pak nám dal seznam úkonů. Ovšem nejprve ho upravil v počítači. Se slovy: „Už mi sem nechoďte a vypadněte! Už jste mě ráno vytočily.“ Pejsek nám mezitím zemřel.

Tento článek píši jako varování pro ty, kdo potřebují služeb veterinářů. Dobře si rozmyslete, kterého doktora si vyberete.

PS: Se smrtí pejska jsem pana doktora seznámila. Nedočkala jsem se ani omluvy. Zbyla nám jen veliká lítost. Pejskovi byly čtyři roky.

Hana Motyčková