Byť se bodrý muž fotografii věnuje amatérsky, snímky, jaké na ní představuje, by mu mohl závidět nejeden profesionál. Má nejen oko, ale i cit. Postřehy z cest po Podkarpatské Rusi, Slovensku, z bývalého Východního Německa i z nejbližšího okolí jeho domova vypráví příběhy. Velmi zajímavé jsou jeho portréty, lidé na nich, jako kdyby sdělovali celý svůj život. Stejně tak osobitou výpovědí jsou fotografie se sociálním podtextem.
Na výstavě je zhruba padesát snímků. „Na výběru se podílel celý rodinný klan, za což mu musím poděkovat. Vybírali z kolekce dvě stě deseti fotografií. Já pak dělal čárky, jaká fotografie má nejvíce. Poslední slovo jsem si sice nechal já, ale ve většině případů jsme se sešli a fotky, které měly nejvíc hlasů, jsem na výstavu zařadil," řekl Miroslav Holča, který se narodil v Broumově a žije v Meziměstí.
Černobílé fotografii se věnoval převážně do roku 1995, byť fotoaparát ani poté neodložil. „Hlavní příčinou, proč jsem v roce 1995 skončil, bylo, že mi došla východoněmecká vývojka E102. Dociluje hnědočerného teplého tónu, snímky nejsou studené," prozradil. Od té doby si negativy schovává. „Je to v trezorech. Budu ty negativy ale asi muset naskenovat a udělat to provedení v hnědém na počítači. Čeká to buď na skenování, nebo na zázrak, kdyby se ta vývojka objevila," konstatuje.
Zajímavostí také je, že starých svitkových filmů z NDR, na které fotí, má Holča ještě asi dvacet. Uchovává je už přes dvacet let v ledničce a stále prý mají dobrou emulzi.
Výstava je otevřena od pondělí do pátku od 8 do 16 hodin. Doplněna je poetickými paličkovanými obrázky jeho ženy Jany Holčové.