Papírování není žádná legrace

Týdně se musí zapisovat změny stavu pacienta a jeho součastná kondice. Jakmile se blíží jeho propuštění, čeká mě dalších sedm papírů na vyplnění. Také je dobré cvičení vyfotit a snímky dát klientovi na CD s sebou domů.

Papírování je tu opravdu náročné, takže pokud si někdo z náchodské nemocnice stěžuje na zapisování pár řádků každý den a vykódování několika čísel, věřte, že se máte kouzelně a važte si toho. Já se tu opravdu nezastavím.

K hodnocení pacientů se tu používá takzvaný FIM, což je mezinárodní hodnotící systém používaný v několika českých nemocnicích. Ta náchodská mezi ně zatím nepatří, ale věřím, že nebude trvat dlouho a také k němu přejde. Pro mě je to něco úplně nového. Člověk se tu učí nejen medicínskou angličtinu a arabštinu, která je pro komunikaci s dětskými pacienty nezbytností, ale i nové věci ze svého oboru.

Pracuji tu třetí měsíc, ale už teď můžu říct, že je to veliká zkušenost, která člověka obohatí. Ale opravdu to není legrace. Nejsou to jen slunečné dny a výlety, ale převážně tvrdá dřina.

Fyzioterapeut má větší možnosti

Největší rozdíl tu pociťuji v kompetencích lékařů a fyzioterapeutů. Já sama si určuji co budu s pacientem provádět, objednávám ho k protetikovi a ortotikovi a určuji typy ortéz či protéz.

Také zajišťuji pomůcky, mezi něž patří kočárek, vozík, chodítko či stavěcí pult, maximálně však tři věci.

Každý týden je dvou a půl hodinová vizita. Probere se podrobně stav pacienta, o kterém postupně mluví všichni členové týmu. Spolu s ortopedem pak rozhodujeme o prodloužení pobytu či o následném znovupřijetí. Lékař pouze poslouchá a zapisuje si. Máme tu daleko větší prostor, ale i mnohem větší odpovědnost.

Setkání s Václavem Klausem v Rijádu

Ale aby mé vyprávění nebylo jen o pracovních povinnostech, podělím se s vámi i o jeden velký zážitek.

Přibližně v polovině ledna jsem měla ojedinělou možnost vyrazit na ambasádu České Republiky, ve které se konala recepce u příležitosti příletu prezidenta Václava Klause. Účastnil se tu konference a strávil v Rijádu tři dny.

Byla to ohromná příležitost k setkání nejen s panem prezidentem, ale i k poznání místních Čechů, s nimiž jsme si vyměnili své dosavadní pocity a získali nové kontakty. Večer se velmi vydařil. Václav Klaus si s námi chvíli povídal, vyslechl komentáře a názory těch, kteří tu žijí už několik let, a poté následovalo společné focení, které si nikdo nenechal ujít.

Alkohol je zde striktně zakázán

A protože jsme spolu s českými kolegy mladí a neklidní, nenechali jsme bez povšimnutí bar plný pravého alkoholu. I když je v Saúdské Arábii striktní prohibice alkoholu, není tu až tak obtížné sehnat podomácku vyrobené víno, pivo či pálenku z brambor. Ale pravý alkohol je tu velice drahý a většinou se ho můžete napít pouze na nějakých oficiálních akcích.

Ale to jen tak na okraj, pro zajímavost. Příště vám povím něco o zdejším podnebí a všudypřítomném písku.

Markéta Klemmová