Autor vybraného návrhu pak podle starosty Zdeňka Drašara zpracuje projektovou dokumentaci na stavbu. Městys zatím bude shánět na realizaci peníze.

Uplynulý pátek se v novohrádeckém kině uskutečnilo veřejné představení všech jednadvaceti návrhů, které autoři přihlásili do architektonické soutěže na stavbu. Poté následovala beseda.

V rámci besedy tří vítězné návrhy jejich autoři blíže přiblížili více než šedesáti zúčastněným posluchačům.

Porota návrhy vyhodnocovala podle všeho opravdu pečlivě. „Začínali jsme v devět ráno a končilo se v osm večer," uvedl jeden ze členů poroty architekt Roman Vích. Část poroty byla odborná a část tvořili zástupci městyse. Nad návrhy se prý vedla rozsáhlá diskuse. Podle Vícha je dobře, že každý ze tří vítězných je jiný. Připomněl také, že nová rozhledna by měla sloužit jako turistická zastávka, ale i místo k procházkám pro obyvatele městyse.

Studie, která skončila v soutěži první, navrhuje zcela jednoduše doplnit tubus rozhledny o pozinkované schodiště, plošinu a navýšit věž o retranslační konstrukci. To je dle slov poroty „elegantní" řešení. „Tubus nám přišel nízký, tak jsme ho navýšili, zbytek jsme se snažili osadit jednoduše minimálními zásahy," uvedl architekt Pavel Suchý při představování návrhu.

Dodal, že autoři při přípravě návrhu hleděli hodně na ekonomickou stránku věci. Náklady na stavbu odhadl na zhruba 6,5 milionu korun. Jestli stavba zapadne do krajiny, nebo zcela ne, k tomu řekl, že zdejší krajina je už stejně člověkem poznamenaná a větrné elektrárny k Novému Hrádku po dlouhá léta patřily. „Jsme hrdí, že tam děláme další lidský zásah, jasně čitelný," řekl Pavel Suchý. K návrhu také uvedl, že v trafostanici, která má být zachována, navrhli autoři občerstvení kavárenského typu s možností celoročního využívání. „Návštěva objektu má povahu prohlídky expozice. Souvisí to s tím, že je tam čitelný pozůstatek elektrárny," doplnil s tím, že expozice by mohla být věnována historii místa.

Studie, která skončila jako druhá, navrhuje, aby na vrchol tubusu vedlo schodiště, okolo kterého by byl obvodový průzorný plášť, jakási síť. Ve spodní části stavby by byla suť, která by v kombinaci s dřevěnými prvky použitými na zázemí evokovala horské prostředí. Objekt zázemí by byl propojen se střešní terasou a s věží. Návrh označila porota za inspirativní a podle odborníků by měl potenciál stát se příjemným výletním místem pro turisty i místní obyvatele.

Dva ze čtyř autorů návrhu Veronika Veselá a Vít Šimek uvedli, že dominanta obestřená právě pláštěm se sutí by podle nich lépe korespondovala s okolní krajinou. Navíc z vrcholu rozhledny by návštěvníci mohli přihazovat kameny, takže by se tubus pomalu plnil. „Bude to pro návštěvníky taková vzpomínka, že tam něco nechají. Z rozhledny se stane strážní kamenná věž, jako byla třeba věž na zřícenině hradu Frymburku," objasnili autoři svůj záměr a inspiraci. Dodali také, že do prostoru, kde by byly kameny, by byl skrz síť přístup, aby bylo možno kameny rovnat nebo prostor čistit. Také schodiště navrhli netradičně, vedlo by nahoru i dolů. „Je to symbolické, byl by to silný motiv sestupu nahoru a dolů," uvedla Veronika Veselá.

Třetí vítězný návrh patřil mezi zcela ojedinělé, zároveň však podle slov autorů proveditelné. Rozhledna by podle něj mohla být akustická. V ocelovém tubusu elektrárny by se vytvořila soustava kovových trubic, které by uvnitř rezonovaly pomocí proudění vzduchu, tvořily by se tak tóny. Zvukový dojem by připomínal i elektrárnu, neboť právě její šum obyvatelům vadil. „Chtěli jsme s negativní vzpomínkou na elektrárnu pracovat a proměnit ji v něco příjemného, pozitivního…," uvedla jedna z autorek Šárka Svobodová.

Jedna z obyvatelek městyse se během besedy zajímala, jak hlučné by tóny vycházející z rozhledny byly. Podle autorů by se dali regulovat tak, aby nebyly silné a nerušily obyvatele hlukem. Podle autorů existuje socha, která je založena na tomto principu a vytváří tóny.

Celé řešení by bylo umístěno v betonové stavbě rozhledny, která by obepínala ocelový tubus. Pozůstatek elektrárny by tak byl umístěn jakoby ve schránce, což by vyvolávalo další dojmy.

Některé přítomné zajímala cena takové stavby. „Dostaneme se za konstrukci s daní na 4,8 milionu korun. Je to reálná položka," uvedli autoři. V této ceně však nejsou obsaženy náklady na požadované zázemí. Popsali také, že betonová konstrukce by postupně hezky stárla a objevily by se na ni mechy a lišejníky stejně jako je tomu na stavbách bunkrů v okolí. Proto by do panoramatu zapadla. Uvnitř by pak bylo obložení imaginací dřeva.

Některé další návrhy byly vskutku originální, jako například návrh na stavbu obřího periskopu. Dalším ze zajímavých návrhů byl třeba ten na podobu velkokapacitního výtahu. Jedna ze studií navrhovala postavit z tubusu maják v krajině. Tyto návrhy ovšem buď nejsou realizovatelné kvůli ceně či nákladnému provozu, nebo nesplnily podmínky zadání.