Ve východních Čechách se na minutu zastaví život

Polsko pláče. Spolu s ním se v sobotu do černého obléknou i východní Čechy. Den smutku připomíná polskou tragédii, kdy před týdnem při leteckém neštěstí u ruského Smolenska zahynul prezidentský pár a desítky čelných představitelů státu. Naše kondolence v pátek směřovala ke kolegům z regionálního deníku Polska Gazeta Wrocławska.

„Děkujeme za vaši upřímnou soustrast. Nejsou to pro nás snadné dny, ale samozřejmě pracujeme. O to více, než je obvyklé,“ odpověděl nám Arkadiusz Franas, zástupce šéfredaktora. Deník Polska Gazeta Wrocławska nám poskytl materiály, které přetiskujeme na titulní straně sobotního Deníku.

Zápasy začnou dříve

V sobotu v pravé poledne budou kostelní zvony bít déle, než je obvyklé. Ve městech i obcích se na jednu minutu zastaví čas a i fotbalisté, kteří měli v tuto dobu dohrávat své zápasy, je začnou o čtvrt hodiny dříve…

Některé víkendové zábavní akce byly dokonce zrušeny, ačkoliv to vláda přímo nenařídila. Na zámku v Novém Městě nad Metují byly odvolány tradiční Trhy uměleckých řemesel, doprovodný program na Husově náměstí, večerní koncert i zahájení výstavy dětských kočárků. Po celý den bude zámek uzavřen.

Většina kulturních i sportovních akcí se ovšem uskuteční, stejně jako divadelní představení. Hrát se dnes i zítra budou například finálová utkání extraligy ledního hokeje mezi Pardubicemi a Vítkovicemi a ulicemi Pardubic se poběží i vyhlášený Vinařský půlmaraton. Pořadatelé obou akcí však hned na jejich začátku uctí památku zesnulých minutou ticha a omezí doprovodné akce.

Před pardubickou hokejovou arénou bude chybět plánovaný zábavní stan, a poté, co hráči obou týmů nastoupí na led, uctí celá hala památku obětí minutou ticha. „Tentokrát se také nebude hrát státní hymna,“ dodal manažer HC Eaton Pardubice Ondřej Šebek.

Podobně běžci na Pardubickém vinařském půlmaratonu nevyběhnou na trať v pravé poledne, ale až po minutě ticha. „Zrušili jsme zároveň doprovodný program, žádné veselí a zábava nebude. Na stolcích na startu budou ležet i kondolenční listiny, které po podpisu přihlášených sportovců předáme na polském velvyslanectví v Praze,“ uvedl pořadatel Vinařského půlmaratonu Oldřich Bujnoch.

Minutou ticha se Polákům pokloní také fotbalisté či basketbalisté před všemi svými víkendovými zápasy.

Památku obětí si připomenou i pořadatelé a účastníci tradiční pouti, která se koná v Kostelci nad Orlicí. Atrakce na Palackého náměstí jejich provozovatelé po dohodě s pořadateli v sobotu v poledne na pět minut zastaví.

Vlajky na půl žerdi

Na všech veřejných budovách, krajských úřadech a radnicích by měly vlajky viset na půl žerdi; třeba na pardubickém magistrátu přibude i černá vlajka.
Mezi vlajkami navíc mnohde přibude i polská. „Bude na půl žerdi, stejně jako všechny vlajky ve městě. Kromě našich organizací chceme požádat například hotely, aby se zachovaly podobně,“ řekl mluvčí královéhradeckého magistrátu Václav Svoboda.

Divadlo otevře své dveře i v den smutku

Hradec Králové – Přestože je v sobotu a neděli v České republice státní smutek, rozhodlo se Hradecké divadlo uveřejnit jednu ze svých her. Pro své publikum připravilo představení Sexuální perverze v Chicagu, které začíná v sobotu v 19 hodin ve velkém sále Adalbertina. Napínavý a vtipný příběh mladých mužů, kteří se marně snaží navázat vztah, zahraje soubor Buranteatr z Brna. Večer se však zajisté ponese v klidnějším duchu. (red)

Jak nam prędko biją Wasze serca

Marek Twaróg, redaktor naczelny

Śmierć odziera nas z rzeczy nieważnych, nas, którzy umieramy, i nas żyjących. Odziera nasze wzajemne relacje ze słów, gestów, decyzji - błahostek, które zaprzątają nasze umysły, gdy żyjemy z dnia na dzień

Śmierć ukazuje nam istotność spraw ostatecznych i nieistotność spraw doraźnych. Gdy Wisława Szymborska w wierszu „Wszelki wypadek“ kończy „Posłuchaj, jak mi prędko bije twoje serce“, zwraca uwagę, że w nas - żyjących - trwają nie myśli, idee, decyzje osób, które znalazły się w sytuacji ostatecznej, ale ich uczucia, dobro, serce właśnie.

Taka właśnie jest sytuacja po katastrofie: dziś widzimy w tych tragicznie zmarłych ludziach ich serce, a nie czyny czy decyzje, z którymi wcześniej mogliśmy się nie zgadzać. Dziś widzimy ich najgłębiej, bo odrzucamy to, co jest tylko fasadą, gestem.

Z pewnościa szok po tragedii wpływa na naszą postawę, co jednak nie zmienia faktu, że oglądamy teraz tych ludzi w ich prawdzie, której dotąd być może nie dostrzegaliśmy.

To, czy sprostamy tej prawdzie o naszych relacjach z tymi osobami, zależy tylko od wewnętrznej wrażliwości. Wrażliwości, która każdego indywidualnie uczy przeżywania tragedii i żałoby, ale też uczy wyciągania z tych tragedii i żałoby wniosków.

Nie wiem, czy wytrwamy w poszukiwaniu takiej prawdy i czy teraz będziemy spoglądać na wszystkich właśnie przez pryzmat spraw najważniejszych. Nie jestem wśród tych, którzy uważają, że po kwietniu 2005 nic w nas nie zostało. I tak samo mam nadzieję, że zostanie w nas coś po kwietniu 2010.
Może znowu zagubimy się w słowach i ideach - niestety już teraz to widać w dyskusjach o miejscu pochówku. Ale wracam do tego serca u Szymborskiej - tam coś nam zostanie.

I to jest ważne.

.

Jak nám prudce bijí Vaše srdce

Marek Twaróg, šéfredaktor

Smrt nás odvrací od nedůležitých věcí, nás, kteří umíráme, i nás žijící. Odvádí nás od nepodstatných debat, gest, rozhodnutí, která zatěžují naši mysl při každodenním žití.

Smrt nám ukazuje důležitost posledních okamžiků a bezvýznamnost věcí pomíjivých. Když Wisława Szymborska v básni ,,Wszelki wypadek“ končí slovy: ,,Poslouchej, jak mi rychle bije tvoje srdce“, zdůrazňuje, že v nás – žijících – přetrvávají ne myšlenky, nápady, rozhodnutí osob, které již nejsou mezi námi, ale jejich city, dobro a srdce.

Taková je situace po katastrofě: Dnes vidíme v těch tragicky zemřelých lidech jejich srdce, a ne činy nebo rozhodnutí, s nimiž jsme dříve mohli i nesouhlasit. Dnes je vnímáme co nejhlouběji, protože se zbavujeme všeho, co bylo jen povrchní „fasádou“, gestem.

Jistě, šok po tragédii ovlivňuje náš postoj, který nic nemění na skutečnosti, že nyní vidíme v těchto lidech jejich pravdu, kterou jsme doposud neviděli.

Zda zvládneme tuto pravdu v našich vztazích s nimi, záleží pouze na vnitřní citlivosti. Citlivosti, která každého jedince učí prožívat tragédie a žal, ale také učí vyvodit z nich závěry. Nevím, jestli vytrváme v hledání takové pravdy a zda právě teď budeme na vše pohlížet prizmatem věcí
nejdůležitějších. Nejsem z těch, kdo si myslí, že po dubnu 2005 (pohřeb papeže Jana Pavla II. - pozn. red.) v nás nic nezůstalo. A stejně tak doufám, že v nás něco zůstane po dubnu 2010.

Možná se znovu ztratíme ve slovech a myšlenkách - bohužel už nyní je to vidět v diskusích o místě pohřbu. Ale vracím se zpět k tomu srdci od Szymborské - tam nám cosi zůstane.

A to je podstatné.

Auta nad 12 tun nesmějí do Polska