Právě ten byl první květnovou sobotu otevřen veřejnosti u příležitosti připomínky konce druhé světové války.

Řopík vypadá živě. Osazenstvo tvoří čtyři mladí muži v dobových vojenských uniformách - jeden drží vartu na trávou porostlé „střeše" bunkru, další seznamuje skupinky zvědavců s interiérem pevnůstky, třetí klikou natahuje starý gramofon, který společně s „markytánkou" v zástěře, jež příchozím nabízí chléb se zelím, navozuje atmosféru doby, kdy se opevnění budovala. V civilním životě jsou elektrikářem, zedníkem či myslivcem, ale když se přestrojí do dobové uniformy, tak se stanou střelcem, nabíječem či obsluhou filtrace.

„Předvádíme zde, jak by ti vojáci tady fungovali v případě vojenského konfliktu," prozradil svobodník Jan Florian z Přátel lehkého opevnění, kteří se řopíku minulý rok ujali, a dali ho do pořádku. „Návštěvníkům v objektu ukazujeme, jak to bylo vymyšlené, předvádíme střelbu a povely. Nakonec spustíme ruční filtraci, aby se vzduch vyčistil od zplodin," popisuje v krátkosti prohlídku interiéru, kde rozhodně není prostoru nazbyt. „Chceme lidem ukázat, že vojáci nebyli jen v těch velkých objektech, jako je Březinka nebo Jeřáb, ale i těchto malých pevnůstkách, kterých se v takovémto zachovalém stavu moc nedochovalo."

Lehký objekt VZ. 37 tzv. Řopíku.
Objekt je typ D2, což znamená, že je pouze jednostranný jednostřílnový objekt pro kosou nebo boční palbu. Ideální použití těchto řopíků bylo na svazích, které byly prudší více než 15 stupňů.Cena hrubé stavby za první republiky se pohybovala okolo 30 000 Kč. Jeho hlavní výzbroj byl lehký kulomet VZ.26 ráže 7,92 mm.

Osádku řopíku tvořili čtyři muži, kteří v něm však trvale nepřebývali. Do opevnění by nastoupili jen v případě rozkazu. „V těžkých objektech, jako je třeba tady za námi NS 88 Transformátor," podíval se střelec Florian na asi 200 metrů vzdálenou pevnost, „tak tam by byli od mobilizace napáskovaní nastálo, a čekali by na nepřítele. Sem by je přivezli teprve tehdy, když by šlo už do tuhého," popsal, jaký organizační systém byl zaveden v linii těžkého i lehkého opevnění. „Vzájemně se protínaly a doplňovaly, takže měly fungovat jako jeden velký systém," dodal.

Zajímavostí tohoto řopíku je, že byl postaven jen pár metrů od rodinného domu. „Ten dům už tu původně byl dříve než vojenský objekt. Tehdy se nikoho neptali, jestli mohou nebo nemohou - prostě ho postavili. Díky tomu, že stojí v zástavbě, tak zůstal zachován. Jinak by ho Němci zlikvidovali trhavinou, jak tomu bylo u většiny ostatních objektů," vysvětlil Florian, a přidal další překvapivou zajímavost: „Málokdo asi ví, že vojáci v objektu fasovali rum. Měli nárok na decilitr denně," prozradil čím vojákům ve stísněném prostoru pravidla dovolovala zpříjemnit službu.

Skupince mladých nadšenců dalo nejvíce práce upravit přístup do bunkru, který teď tvoří štěrkem vysypané schody. „Ještě musíme předělat omítku, uvnitř jsme hodně uklízeli a hlavně byl problél nakoupit vybavení dovnitř, které se obtížně shání," zmínil Florian, a dodal, že objekt bude otevřen první červnovou sobotu, první červencový pátek a 4. a 5. srpna - vždy od 11 do 16 hodin.