V postaveném stanu, kde se sešlo jen pár desítek lidí, se ti, kteří dorazili, mohli občerstvit „sametovou nabídkou“, v níž obsluhující v dobových uniformách tehdejších „esenbáků“ nabízeli „prdelačku“, tlačenku, kávu, čaj, chleba se škvarky či plněnou kachnu s knedlíkem a zelím. Pro umocnění atmosféry z reprobeden hřímal památný projev Milouše Jakeše.

„Navazujeme tímto happeningem na odkaz tehdejších studentských vůdců Martina Mejstříka a Šimona Pánka, kteří před deseti lety ve výzvě Děkujeme, odejděte! vyzvali tehdejší politickou reprezentaci, aby své posty pomalu opouštěla. Po deseti letech však nebylo jejich volání stejně vyslyšeno, a tak jsem se rozhodli, že u příležitosti dnešního dne na výzvu s úsměvem navážeme. Proto jsme připravili akci nazvanou Už plavte!,“ vysvětlil přítomným spoluorganizátor akce Petr Fejfar.

Zájemci mohli k lodi s portrétem politika připíchnout nějaký upřímný vzkaz na cestu. Toho se dočkal jen všeobecně „oblíbený“ Jiří Paroubek. A pak už se skupinka vydala z náměstí na břeh řeky Úpy k muzeu, kde byla polystyrenovým lodím přidělána kormidla a plavidla se svými nedobrovolnými kapitány, kteří by se raději drželi v bezpečí u břehu, byla pomocí bidla vytlačena do proudu toku.

Demokratickou volbou se odhlasovalo, že jako první bude do líného toku řeky vypuštěna loďka s kapitánem Paroubkem. „A jeď. Ahooooj,“ rozloučil se s polystyrenovou loďkou Honza. Pak následovali další „plavci“ bez rozdílu politického smýšlení.

JIŘÍ ŘEZNÍK

Politici se utopili pod splavem řeky Úpy: Paroubek s Topolánkem jako jeden muž, Filip se držel zuby nehty

Česká Skalice – Recesistická akce nazvaná „Už plavte!“, která včera v České Skalici doprovázela vzpomínku na dvacáté výročí od sametové revoluce, měla nečekaný průběh.

Na vodu v řece Úpě nedaleko českoskalického muzejního areálu byli vypuštěni nejen Mirek Topolánek či Jiří Paroubek, ale v propadlišti říčního proudu skončili nakonec také Karel Schwarzenberg, Jan Kalousek, prezident Václav Klaus či komunistický guru Vojtěch Filip. Právě posledně jmenovaný se postaral o „nečekané“ překvapení. Přesně po vzoru jeho častých výroků a v souladu s komunistickou disciplinovaností se jeho lodičce pod splav vůbec, ale vůbec nechtělo.

Prologem této vskutku symbolické události glosované z nevolí z mostu hrstkou českoskalických občanů, byla tak zvaná říční opoziční smlouva mezi Paroubkem a Topolánkem. Zatímco Paroubek plul opatrně na levém křídle řeky, jeho politický rival šel zpočátku hrdě středem, aby se pak nečekaně zastavil a proti proudu se vydal vstříc náčelníkovi sociálních demokratů. Potom spolu ruku v ruce pluli až pod splav, kde se rozdělili a zároveň i utopili.

Vrásky na čele dělal organizátorům akce pouze komunista Filip (na snímku). Ten se zasekl dva metry před hranou splavu, zatímco všichni ostatní plovali hlavou dolů ku Říkovu. To už nevydržel hlavní organizátor Fejfar a společně se svou dcerou Petrou Filipův škuner zasypali kameny a hlínou, aby i on skončil svou pouť v rozbouřených úpských vodách, což se nakonec podařilo. „Symbolika v tom je. Komunisti se stále drží zuby nehty,“ kroutil nevěřícně hlavou Petr Fejfar.

Hynek Šnajdar