Zatím poslední fází projektu je výstava výtvarných prací, kterou je možno možno zhlédnout až do 28. listopadu ve vstupní hale MěÚ Nového Města nad Metují.

První etapou projektu Máme rádi zvířata byl společný výlet zdravých dětí ze ZŠ Komenského a dětí z Nony do zoologické zahrady v Liberci. „Naše děti byly rozděleny do skupinek dohromady s postiženými dětmi – pomáhaly jim do autobusu, vozily je,“ popisuje jedna z organizátorů projektu Věra Mervartová, učitelka ze ZŠ Komenského. „Když jsme chodili od klece ke kleci se zvířaty, tak jsem viděl, jak děti z Nony mají cit ke zvířatům,“ popisuje nadšeně žák Marek Lukášek.

Druhou fází projektu byla akce s názvem Pes je náš kamarád, na které děti mohly zhlédnout ukázky zásahu policejních psů, akrobatické kousky i canisterapii. „V očích nás všech zářil úžas, co všechno dokáže pes vykonávat,“ říká žák Mirek Fišer.

„Předposledním dílem našeho projektu byly výtvarné dílny. Jelikož je podzim, vytvářeli jsme zvířátka z různých přírodnin. Opět jsme se přesvědčili, jak jsou děti z Nony šikovné,“ vypráví Nikola Remešová, a dodává, že právě tyto výtvory jsou vidění na městském úřadu.
„Momentálně připravujeme další část projektu – chtěli bychom společně nazdobit vánoční stromek v zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem,“ prozrazuje učitelka Věra Mervartová.

„Snažíme se spojit žáky se speciálními potřebami s žáky běžnými. Cílem projektu je vzbudit potřeby vzájemné tolerance, ohleduplnosti, porozumění a kamarádských vztahů,“ vysvětluje Jana Potočková, ředitelka Základní školy speciální Nona.

A jak vnímají spolupráci samotné děti ze ZŠ Komenského? „Pro mě je veliký zážitek vidět, že i přes postižení si dokáží užívat života. Je to důkaz silné vůle. Někteří z nás zdravých si z nich mohou vzít příklad,“ říká Mirek Fišer. „Někdo by řekl, že jsou bezmocní, ale není to pravda, jsou úžasní. Když do stacionáře přijdeme, hezky nás přivítají. Společně vyrábíme, chodíme do ZOO,“ doplňuje Eliška Šimerdová.

Někteří žáci si díky projektu uvědomili, kam chtějí směřovat své další studium. „Znamená to pro mě hodně, protože bych také jednou chtěla pracovat v takovém zařízení. Je to dobrý pocit, když můžete pomoci dětem, které mají nějaké postižení nebo nemohou třeba chodit. Chtěla bych pomáhat těmto dětem i nadále,“ svěřuje se na závěr Radka Podolská.