Psal také o Broumovsku a o Policku, kde učil i Hybše

Líčí v ní své neutěšené bydlení v klášteře s americkými benediktiny, odcizení a samotu v odlehlém pohraničním městě, zejména však atmosféru ve společnosti krátce po únoru 1948. Povídku četl z rukopisu mezi pražskými přáteli, zmiňuje se o ní v bilanční knize Samožerbuch, publikována však byla až v roce 1994 ve výboru Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky. Rozhlasovou verzi povídky v mistrovském podání Lukáše Hlavici reprízuje tento pátek večer rozhlasová stanice Vltava.

Epizodu o sestrách z broumovského kláštera najdeme v románu Mirákl a o Broumově se stručně zmiňuje i autobiografický Příběh neúspěšného saxofonisty. V něm najdeme i fotografii kaple na Hvězdě s popiskem „místo ve skalách nedaleko Náchoda“.

Z broumovské měšťanky v Hradební ulici se Škvorecký za pár týdnů přemístil do Police nad Metují. (Mimo jiné zde učil i věhlasného kapelníka Václava Hybše.) Jeho, dost skeptické, dojmy odtud najdeme v dopisech citovaných v memoárové knize Lubomíra Dorůžky Panoráma paměti. Ve zmiňovaném Samožerbuchu je i fotografie mladé dívky s popiskem „Jedna z těch, co u nich Danny neměl (moc) štěstí.“ Šaramantní paní inženýrka z obrázku dnes opět žije v Polici.

A v neposlední řadě inspiraci k horolezeckým scénám ve svých příbězích autor čerpal zejména ze svých pokusů na Ostaši.

Jan Meier, knihovna Broumov