ŘÁDKY DŮVĚRY: Člověk by neměl životem kráčet sám

Stránka Řádků důvěry v tištěném Deníku se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh vbrzku zveřejníme.

Najdu ženu pro život na vesnici?

Vážená redakce,

vaším prostřednictvím se obracím s prosbou o pomoc, abych dokázal najít spřízněnou duši pro mé srdce.

Je mi třicet let, jsem rozvedený, ale ne vlastní vinou. Rád bych poznal ženu podobného osudu, která by chtěla žít na vesnici. Jelikož poslední dobou moc nikam nechodím, je poměrně těžké se s někým seznámit.

Jsem domácí kutil, ale rád pracuji také na zahradě. Rád bych se jel někam podívat, ale samotného mě cestování nebaví.

Pokud mi některá žena odpoví, budu rád. Více si pak povíme ústně anebo po telefonu.

Vláďa z Hradecka

Můžeme jen chodit na procházky

Vážená redakce,

prosím o uveřejnění mého dopisu.

Jsem vdova, je mi 70 let a chtěla bych se seznámit s mužem, který nepije a nekouří. Samotné je mi smutno. Můžeme se třeba jenom navštěvovat a chodit spolu na procházky. Jsem z Jičína. Děkuji.

Zdraví čtenářka Věra

Zatím nemám odvahu začít nový vztah

V této rubrice čtu osudy různých lidí, tak jsem se rozhodla také napsat.

Je mi 57 let, jsem z vesnice. Letos budu 37 let vdaná, ale už to bude šest let, co jsem sama. Manžel se po měsíci v lázních po infarktu a po půl roce podvádění, o kterém jsem nevěděla, sebral a odešel. Nikomu neřekl, kde je, že spí pod mostem, s rodinou se nestýkal. Až jsem podle výpisu z telefonu zjistila, kde je. Jezdil kamionem, také nebýval doma, tak mohl být ve světě. Já myslela, že pracuje, a on si užíval.

Ten způsob odchodu mě hrozně zasáhl. Žili jsme v klidu, brala jsem ohledy, že už tak nemůže po tom infarktu, tak jsem ho šetřila. Dodnes nic neřeší. Nemá změněnou adresu, nic.

Nemám odvahu nic začínat, když nemám vyřešenou minulost, a nechci nic řešit, pokud nebudu někoho mít. Tak je to začarovaný kruh. Ani nemám možnost někoho potkat.

Stydím se, že ode mě odešel. Otec tvrdí, že se měl moc dobře a že nevěděl co by.

Nemám žádnou kamarádku, která by byla sama, všechno samé šťastné manželské páry.

Tak jsem si říkala, že by bylo dobré, kdybych si měla čas od času s kým povykládat či napsat.

Anička od Opavy