ŘÁDKY DŮVĚRY: Hledáme pro děti dědu a babičku

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh vbrzku zveřejníme.

Chtěla bych být zase šťastná

Vážená redakce, chtěla bych se vaším prostřednictvím seznámit s mužem, který hledá hezký upřímný a citový vztah.

Nevím ale, jestli tady najdu to, co už jsem hledala všude, kde to bylo možné, a přesto nenašla. Nejsem náročná, jen mi asi to hledání nejde.

Jsem 44letá vdova a bydlím se svými dětmi, které pomalu odrůstají. Mám ráda přírodu, zahradu a dobré lidičky kolem sebe. Mám téměř všechno, ale je mi smutno.

Hledám muže, který má dobré srdce, smysl pro zodpovědnost, spolehlivost a pevné rameno, o které bych se mohla opřít.

Děkuji za zveřejnění dopisu a případné předání odpovědí.

Čtenářka z Ústeckoorlicka

Jsi vdovec mladého ducha?

Vážená redakce Řádků důvěry,pro nepřízeň osudu jsem již tři roky sama, poněvadž jsem ovdověla a nemíním se s touto situací smířit. Jelikož nejsem bohužel člověk, který má příležitosti a odvahu seznámit se, volím tuto cestu. Já, 54letá blondýna měřící 178 cm, plnoštíhlé postavy a veselé povahy. Měla bych vedle sebe ráda přítele a kamaráda nejlépe do 60 let, který rád užívá život a chtěl by se ještě s někým radovat. Jsem ráda v přírodě a toužím po toulkách ve dvou. Jste-li vdovec mladého ducha a dobrodružné povahy, ozvěte se. Léto již ve dvou.

Olga z Pardubic

Hledáme babičku a dědečka

Vážená redakce, nejdříve bych vám chtěla poděkovat za to, že Řádky důvěry opět našly místo ve vašich novinách.

Jsme rodina s dvěma malými dětmi, až donedávna jsme žili u rodičů a pro děti byl každodenní kontakt s dědou a babičkou samozřejmostí.

Před časem jsme se odstěhovali do svého, bohužel dost daleko od rodičů, a nemůžeme se navštěvovat tak často, jak bychom si přáli.

Hlavně na dětech vidím, jak moc jim styk s prarodiči chybí. Proto touto cestou hledám osamělou paní či starší manžele, kteří buď své děti nemají a nebo je mají daleko. Měli by být z okolí Svitav, abychom k sobě měli blízko a mohli se vzájemně navštěvovat.

Maminka od Svitav

Osloví někoho mé řádky?

Vážená redakce, ráda pročítám Řádky důvěry ve vašem pátečním Deníku. Již jednou jsem u vás zkoušela štěstí, bohužel mi to nevyšlo. Snažím se tedy ještě jedenkrát.

V úvodu chci popřát všem čtenářům vašeho Deníku po celý rok hodně zdraví a osobní spokojenosti. I já bych konečně ve své samotě velmi ráda nalezla dobrého a spolehlivého člověka, který by mohl a měl zájem pomoci mi s blížícím se jarem se zahradou rodinného domu na kraji Jičínska. Kdyby to mohl být nekuřák, oprávněný řidič, ve věku přibližně od 72 do 76 let. Jsem osamělá, bezdětná, štíhlá nekuřačka, finančně nezávislá, přiměřeného věku.

Mám ráda lesy, vůbec přírodu jako takovou, ráda bych se někam ještě podívala, ale nemám s kým.

Prožila jsem šťastné manželství, bohužel pouhých osmnáct let, kdy mi manžel před dvaadvaceti lety zahynul. Často jsme spolu cestovali.

Mám zde poblíž své rodiště, kam jsme často a rádi za nedělních pěkných dnů jezdívali. Sedávajíce na prosluněné stráni, vřesem porostlé, pohlíželi jsme do malebného údolí, na vesničku malou, ale mému srdci tak drahou. Stranou stojí omšelý starý kostelíček s malým hřbitůvkem, na němž již velmi dávno našli svůj klid oba moji rodiče.

V těchto prostých, ale pro nás oba krásných chvílích, jsme si bývali duševně nejblíže, hledajíce v nich oporu do dalších všedních dnů. V těch nejhorších chvílích, když jsem zůstala na vše sama, klesajíc často na mysli a nevědouc jak dál, jedinou mou radostí v mých dalších osamělých dnech byly vzpomínky na tyto hezké chvíle s manželem prožité a též jedinou mou vzpruhou, abych mohla vůbec dále žít.

Osloví někoho tyto mé řádky? Ozve se mi dobrá duše, která nezradí?

Byla bych vděčná za každé laskavé slovo. Myslím si, že jsem skromná a nepříliš náročný tvor. Bylo by krásné i v tomto věku ještě aspoň trochu té lásky dát i brát pro zbytek žití.

Lenka z Jičínska