VYBERTE SI REGION

Rozhlasový režisér Karel Weinlich přijel mezi deváťáky besedovat o okupaci 1968

Česká Skalice - Stalo se již tradicí, že se každoročně s žáky devátých tříd ZŠ Česká Skalice, zapojujeme do projektu Příběhy bezpráví. V loňském roce byla tématem projektu vyhlášena „Okupace 1968". Tato doba by se neměla za žádných okolností zapomínat, a proto jsme úterní dopoledne 24. listopadu věnovali těmto událostem.

27.1.2016
SDÍLEJ:

Rozhlasový režisér Karel Weinlich přijel mezi deváťáky besedovat o okupaci 1968. Autor: archiv školy

Na předcházející hodině dějepisu jsem žáky ve stručnosti seznámila s Dubčekovým „socialismem s lidskou tváří", demokratizačními tendencemi započatými v šedesátých letech 20. století, které vyvrcholily tzv. pražským jarem, ovšem byly definitivně přerušeny v srpnu 1968 okupací vojsky Varšavské smlouvy.

Žáci získali odpovědi na otázky

Jak tato okupace probíhala? Jaký vliv měla na život obyčejných lidí? Jak se zachovala tehdejší politická reprezentace? Odpovědi měli žáci získat právě v úterním dopoledni.

Jednu z nejtemnějších nocí v dějinách naší vlasti žákům přiblížil filmový týdeník s dobovým komentářem. Na vlastní oči tak viděli to, o čem slyšeli na hodině dějepisu a co si samozřejmě nedokázali představit. Viděli, jak v nočních hodinách z 20. na 21. srpna 1968 překročila hranice tehdejší Československé socialistické republiky vojska pěti „spřátelených" států pod sovětským velením v celkovém počtu půl milionu vojáků. Jen v Praze operovalo na pět stovek tanků.

Slyšeli, že následné střety okupačních vojsk s obyvateli Prahy si za prvních šest dní okupace vyžádaly na osmdesát obětí. Viděli, že také probíhaly těžké boje o budovu Československého rozhlasu na Vinohradech, kde v té době působil i pan Weinlich. Další dobové filmové ukázky hovořily i o stávce studentů a jejich požadavcích.

Posledním působivým dokumentem bylo Ticho o upálení studenta Jana Palacha. Dokumentární blok zakončila Modlitba pro Martu, píseň, která se stala ilegální „hymnou" našeho porobeného národa do sametové revoluce. Až v listopadu 1989 ji mohla Marta Kubišová zazpívat veřejně a píseň se stala symbolem pro nadcházející změny ve společnosti.

Pro tradiční besedu s pamětníkem se mi podařilo oslovit pana Karla Weinlicha, bývalého rozhlasového redaktora a proslulého režiséra rozhlasových pohádek. Mé pozvání ochotně přijal a dokonce se rozhodl přijet rychlíkem z Prahy v časných ranních hodinách, aby s námi mohl být co nejdéle. Příjemně ho překvapilo, že ho přivítala nejen paní ředitelka, ale i pan starosta Staněk, čehož si pan Weinlich velmi vážil.

Obdivuhodný Karel Weinlich

Kdo vlastně je Karel Weinlich? Obdivuhodný a vitální 85letý pán, který to v životě neměl jednoduché. Vyrůstal bez rodičů, do deseti let ho vychovával dědeček, s kterým žil v Náchodě. Krátce před dědečkovou smrtí musel odjet za matkou do Hradce Králové, kde se s ní setkal poprvé v životě. Problémem bylo, že žila s nacistou,a proto pro časté vzájemné neshody od nich odešel a zůstal tak úplně sám.

Školní docházku absolvoval střídavě v českém a německém jazyce. Po složitých a mnohdy smutných životních peripetiích získal v roce 1942 práci v rozhlase v Praze, kde se mu podařilo vybudovat pevnou pozici v oddělení jemu nejbližšímu a to v redakci pro děti a mládež. Stovky jím zrežírovaných pohádek a pořadů pro děti jsou pokladem ve zlatém fondu rozhlasového archívu. Právě rozhlasová režie naplnila jeho celý další život, rozhlas se mu stal domovem, a to v některých obdobích i doslovně.

Události osudných srpnových dnů

Ochotně vyprávěl o událostech, které se v pražském rozhlase odehrávaly v osudných srpnových dnech : V noci z 20. na 21. srpna mu volal kolega Karel Mastný a informoval ho o tom, že právě do Československa vstoupila okupační vojska zemí Varšavské smlouvy. Nechtěl tomu věřit, ale rychle do budovy na Vinohradech běžel. Záhy se tam objevili ozbrojení „žabí muži" = sovětští vojáci, kteří se snažili o přerušení vysílání. „Chodili s nůžkami a stříhali dráty telefonů a všeho, co se dalo." Postupně během dopoledne budovu uzavřeli.

Část redaktorů a techniků, kteří uměli technicky zajistit vysílání, se tajně přesunula do náhradního vysílacího studia ve vile v Dykově ulici na Vinohradech toto studio běžně sloužilo pro rozhlasové armádní vysílání. „Byli jsme konspirovaní, redaktor Sláva Vondráček byl totiž voják a drezuroval nás, abychom se neprozradili. Měli jsme dokonce ústupovou cestu přes tři zahrady. Vysílání ale odhaleno nebylo."

Přijímal vzkazy a telefonáty od lidí

Karel Weinlich působil jako organizační pracovník byl na telefonu, přijímal vzkazy a telefonáty od lidí a domlouval se s kolegou Vladem Príkazským, který zůstával v hlavní budově na Vinohradské třídě. „Naše vysílání vyzývalo k pasivnímu odporu, hlavně nabádalo občany, aby se nenechali vyprovokovat, aby nedošlo ke krveprolití. Mezi rozhlasáky tehdy došlo k určitému rozkolu, někteří zvažovali, zda by nebylo lepší lidi vyburcovat k nějaké akci."

Situaci za ně po šesti dnech vyřešil návrat československé delegace z Moskvy ( vládní činitelé byli tehdy násilím do Moskvy odvlečeni) a rezignující prohlášení Alexandra Dubčeka. Redaktor Jiří Dienstbier tehdy také volal do OSN a dozvěděl se, že Západ Československu nepomůže. „Takže toto ilegální vysílání skončilo."

V období normalizace pak Karel Weinlich dál v rozhlase pracoval a režíroval své oblíbené pohádky.

Přišel listopad roku 1989 a pan Weinlich se stal zakládajícím členem Občanského fóra v Československém rozhlase i členem nově ustavené Programové rady. V této pozici setrval do konce roku a po stabilizaci politické situace u nás se vrátil ke své režijní práci.

V roce 1996 odešel do důchodu. V současnosti vyučuje studenty DAMU rétoriku.

Lidé neustále někam spěchají

Pan Weinlich také neopomněl dětem vyprávět o své režijní práci při tvorbě pohádek. A závěrem i podotkl, že dnes je situace jiná. Lidé už nemají potřebu utíkat z pokřivené reality do světa, kde dobro vítězí, a také rozhlas už není jediné masmédium.

„Já myslím, že jeden ze základních nedostatků je ten, že dneska lidi neustále někam spěchají a nemají na nic čas. Kdežto tenkrát na to čas byl. Byl čas na to, abychom se bavili, abychom si hráli a byl čas na to, abychom taky potom, když se věc dodělala, se posadili a hezky si spolu pohovořili."

Žákům se strávené dopoledne moc líbilo a jen neradi se s tímto sympatickým pánem loučili.

Následující den jsme si ještě v hodině dějepisu připomněli ze vzpomínek pana Havrdy, jak osudné okupační dny probíhaly v našem městě a promítli dobové fotografie.

Jako důkaz, že se beseda líbila, bych ráda uvedla autentické postřehy žáků :

„Je to velmi sympatický starý pán. který nás skvěle uvedl do událostí, se kterými jsme neměli šanci se setkat."

„Vyprávěl nám velmi vzrušující historky o okupaci rozhlasu a my jsme si uvědomovali, jak strašná ta okupace byla."

„Bylo to velmi zajímavé a poučné dopoledne. Povídání pana Weinlicha bylo příjemné i vtipné, což nebylo od člověka v jeho věku očekáváno."

„Velmi si ceníme toho, že nám věnoval tolik času a vyprávěl nám vzpomínky z oněch osudných dní roku 1968.Vůbec jsme se nenudili a chtěli bychom mu vyjádřit náš velký dík za příjemně strávený čas na naší škole."

Hřejivé poděkování na závěr

A na závěr hřejivé poděkování od pana Weinlicha, které nám napsal krátce po návratu do Prahy. Stalo se symbolickou tečkou za celým „Příběhem bezpráví":

Vážená paní ředitelko,
děkuji mnohokrát za Vaše fotografie. Připomínají mně skutečně příjemné chvíle, které jsem prožil s Vámi a dalšími milými kolegy a jejich přáteli. Příjemně mě překvapila i přítomnost pana starosty, která signalizovala, že jsou u Vás dobré vztahy mezi školou a vedením obce. I žáci, před které jsem předstupoval s rozpaky, mě svým projevem zájmu o tato témata velmi překvapili. Samozřejmě i dary od radnice i žáků mě velmi potěšily a mám z nich radost. V knize jsem se dočetl zajímavé skutečnosti o Vašem městě a kraji, o kterých jsem dosud nevěděl.
Moji milí „zapadlí vlastenci", přeji Vám i Vašemu kraji vše dobré, pohodové vánoční svátky a doufám, že se brzy opět setkáme. Bůh žehnej Vaší smysluplné činnosti.
S úctou Váš Karel Weinlich

Ludmila Pajasová,

učitelka ZŠ Česká Skalice

Autor: Redakce

27.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Norma šesti vstřelených gólů byla opět splněna

Náchodsko – Divizní fotbalisté Náchoda doma se štěstím udolali vedoucí Vysoké Mýto, překvapivé klopýtnutí naopak potkalo v krajském přeboru Červený Kostelec, to naopak Police nad Metují zatím v I. B třídě válí.

Mladý muž měl při řízení auta manipulovat se zbraní v ruce

Náchodsko - Policie hledá svědky události v obci Dolany.

Blíží se poslední podnik Gladiator race

Královéhradecko - Unikátní překážkový závod se uskuteční 2. a 3. září v Josefově.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies