IVAN ČEŠKA, vedoucí správy objektu, Státní zámek Ratibořice
Asi chvalitebně, protože výbornému hodnocení brání hned několik překážek, které každý z nás dennodenně jistě zaznamenává. Pro mne jednou z podstatných je ta, že den má pouze dvacet čtyři hodin.

OLGA MERTLÍKOVÁ, ředitelka Městského muzea v Jaroměři
Ve druhé polovině minulého roku se, jak doufám, nastartovala dosti významná aktivita, v níž by značný podíl mělo mít též naše muzeum. Její výsledky se ovšem projeví až za několik let. Takže hodnocení nechme na později. Co se týká běžné provozní i další pracovní činnosti, to by měl posoudit někdo z veřejnosti. Leccos se podařilo (něco lépe a něco hůře) a jiné projekty se zatím nepodařilo uskutečnit. Můj osobní život výrazně obohatilo narození prvního vnoučka. Jedničku s hvězdičkou dávám jeho rodičům.

PETR LANDR, ředitel Regionálního muzea v Náchodě
Uplynulé pololetí bylo pro mne plné změn. V Národním muzeu, kde jsem do konce roku pracoval, vrcholily přípravy výstavy Monarchie a já jako komisař a hlavní autor jsem měl často obavu, že se vše nemůže stihnout, že se například nepodaří z Vídně zapůjčit šaty císařovny Alžběty. Nakonec se vše díky práci širokého týmu spolupracovníků podařilo úspěšně zvládnout.

V tom samém pololetí jsem absolvoval konkurz na místo ředitele Regionálního muzea v Náchodě, který také dopadl úspěšně. Včera se v náchodském muzeu konala vernisáž výstavy „Jak jsme budovali (ne)šťastné zítřky". Ač jsem některé texty psal ještě ve čtvrtek v noci a do poslední chvíle bylo co dodělávat, výstava má díky týmové práci muzejníků velkou šanci u návštěvníků uspět. Bylo to na první pohled úspěšné pololetí. Když se ale zamýšlím, jakou známku bych si dal, myslím na svou dvouletou dceru. Ta se po mém často pozdním příchodu z práce vždy ptá: „Kde jsi byl tatínku?". Když ji vidím, mi je jasné, že jedničku nedostanu. Musím se asi v příštím pololetí víc snažit…