V době, kdy si čtete tyto řádky, jsem již na cestě na letiště, anebo možná dokonce ve vzduchu směrem na Istanbul. V Kataru na mě čeká sobotní ženské finále tenisu a také méně radostná páteční rozlučka s naším úžasným a nenahraditelným kolegou Zdendou.

Osobně si život v naší vile a na klinice bez tohoto člověka zatím nedovedu představit. Vím, že si zvykneme, ale už to nebude ono. Myslím si, že v cizině si lidé vytvoří silná pouta s přáteli, zvláště s krajany. Je hezké společně koukat na české filmy, vzpomínat na věci, které jsme v Čechách dělali. A my, Češi, k sobě máme prostě a jednoduše blíž než ke kterémukoliv jinému národu. Ještě aby ne, že?

Velice doufám, že se vám tady brzy umoudří počasí a vysvitne sluníčko. Opravdu se po pár dnech těším zpět do Kataru, na každodenní sluneční paprsky, které mě nabijí na celý den. To tady vážně chybí. Pokusím se vám nějaké poslat, i když nevím, nevím.

Na mě v Kataru čeká dlouhá a náročná příprava na splnění mého snu pro letošní rok. Je jím Half Ironman, konaný v prosinci v Bahrajnu. Mám svého osobního trenéra, který mi bude dávkovat trénink přímo na kůži. Budu se účastnit několika triatlonů a zaběhnu i půlmaraton, možná i víc. Určitě poletím v listopadu na dovolenou do Thajska, kterou jsem spojila právě s půlmaratonovým během. Abych si pouze neužívala krásy asijské země, ale také se hýbala. Nebude pro mě důležitý čas, za který závod dokončím, ale fakt, že jsem ho opravdu dokončila. Snad to do prosince zvládnu. Držte mi palce.

Jak jsem se již několikrát zmiňovala, Katar je nyní jedno velké staveniště. Jsem si jistá, že za ty dva týdny, kdy jsem tam nebyla, se změnilo pár silnic, místo světelných křižovatek jsou kruhové objezdy či cesta, která byla dvousměrná, je nyní jednosměrná. Pozitivní věcí je, že vláda opravdu počítá s velikým a silným rozvojem sportu, a proto, pokud se nyní staví nová silnice, spojující vzdálená místa, buduje se paralelně i stejně dlouhá cyklostezka. Myslí se na bezpečnost cyklistů, což se mi libí.

Katařané jsou na silnicích nebezpeční jak sami sobě, tak bohužel i ostatním, a tak cyklistika na čtyřproudých silnicích je někdy celkem adrenalin. Je lepší jezdit ve větších skupinkách, což je velice populární. V Dauhá existují tři veliké cyklistické skupiny a pomocí Facebooku se všichni domlouvají, kdy vyrazí do sedla či jakou trasu pojedou. Toto vše se děje pouze díky velikému nadšení několika jednotlivců. A my jsme jim za to nesmírně vděčni. Tak sportu zdar.

Markéta Klemmová