Adámek byl do nedávna nejčastěji doma s maminkou, ale měl jeden velký sen, o kterém nám s maminkou vyprávěl: „Přál jsem si, abych mohl být co nejvíce mezi dětmi, hrát si s nimi, zpívat si, radovat se, poznávat a učit se, malovat, stavět ze stavebnice, jíst u společných stolečků… Zkrátka zažívat takové ty „obyčejné věci", jako ostatní děti. A tak maminka obcházela školky pro děti. Všude se na ni usmívali a povídali si o mně a já jsem se těšil, že už budu brzy s dětmi. Ale všude nás nakonec odmítali. Nevím proč. Asi se báli, že jsem jiný. Jiný, než ostatní ,, zdravé '' děti.

Narodil jsem se totiž s trochu jinou diagnózou. Mám šedý a zelený zákal, poruchu růstu a s tím spojenou i poruchu pohybu, výraznou poruchu vývoje řeči, poruchy autistického spektra. Jednoho dne ale maminka měla pro mě velké překvapení. Ustrojili jsme se, „nalodil" jsem se do svého kočárku a za chvilku jsme už zvonili u velkých skleněných dveří. Otevřely nám usměvavé paní, my jsme s maminkou vešli dovnitř a tam jsem poznal, že se mi mé NEJVĚTŠÍ PŘÁNÍ SPLNILO."

Adámka jsme v naší školce přivítali, oblíbili jsme si našeho nového kamaráda hned od začátku a rychle jsme si společně na sebe zvykli. Nosíme Adámkovi hračky, pomáháme mu, když je potřeba.Víme, že na Adámka musíme dávat také pozor třeba při svých hrách jsme opatrnější, abychom Adámkovi nechtěně neublížili. Našim maminkám pak vypravujeme, jaký jsme měli den a co všechno jsme spolu prožili.

Zojka: ,,Škoda, že s námi nemůže běhat! Ale třeba hrát Zajíček v své jamce, to může!"'

Vojtík: ,,Všechno sní, vůbec si nevybírá. A taky si pořád přidává."'

Adélka: ,,Je fajn, i když někdy křičí…"

Honzík: ,,Líbí se mi Adámkovo odrážedlo, a taky, že mi ho půjčí."

Pavlík: „Dobře bubnuje na buben. I se mnou."

Kristýnka: ,,Je škoda, že je hodně často nemocný."

Matýsek: „Má hezký nočníček. Někdy ho na něm chvilku pohlídáme, když si jeho maminka připravuje čistou plínku."

Péťa: „Líbí se mi, jak rychle leze."

Všichni máme Adámka rádi, proto jsme společně vyrobili peříčková srdíčka a velkého andílka, který drží nad Adámkem ochrannou ruku a má láskyplné zlaté srdíčko.

,,Srdíčka" pro Adámka protože děti mají jen jedno dětství. Ať je nezapomenutelné. Mějme je rádi.

,,Andílek" pro Adámka protože „život není někdy spravedlivý, ale i tak je dobrý."

Děti z Mateřské školy Náchodská, Červený Kostelec