Bojové ukázky, při kterých vojáci vystříleli asi padesát tisíc nábojů, jejichž cena prý byla 5 až 8 korun za kus, se zúčastnilo přes 150 členů ze spolků vojenské historie z celé republiky. Na pomoc Rudé armádě přijel i legendární tank T-34, který zapůjčilo Vojenské muzeum Králíky.

Na bojovou ukázku se přišly podívat davy příznivců historie, jež neodradilo ani sychravé počasí, které chvílemi zkrápěl déšť. Při největších přestřelkách si diváci zacpávali uši, jelikož hluk z kulometů a samopalů byl ohlušující.

„Ve vojenské ukázce jsme se přenesli na Slovensko, kde se uskutečnily významné bojové operace. Přibližně polovinu tvořili vojáci německé armády a druhou polovinu vojáci prvního československého armádního sboru a vojáci Rudé armády. Byla přítomna i hrstka příslušníků slovenské armády. Ukázky připravuje náš spolek ve spolupráci s městysem Stárkov a Svazem bojovníků za svobodu," popsal jeden z hlavních pořadatelů David Vaněček z T-S 20 Pláň.

Uspořádat vojenskou ukázku takového rozměru není žádným levným koníčkem. „V letošním roce nám významnou finanční podporu poskytl i Královéhradecký kraj a díky tomu jsme mohli představit tak velkou palební sílu a hlavně si zapůjčit tank T-34, který v těchto bojích hrál významnou roli. Zbytek rozpočtu byl zcela na bedrech účastníků," prozradil David Vaněček.

Ukázky se zúčastnil i pamětník Josef Hory, který v současné době žije v Novém Městě nad Metují. „Oživily se mi vzpomínky na mladá léta, které jsou staré téměř sedmdesát let, ale v paměti jsou stále živé. Žil jsem v té době u Dubna, což je u Volyně a Lvova na dnešní Ukrajině. Když mi bylo okolo deseti let, museli jsme všichni kvůli frontě vesnice opustit a ukrývat se v bezpečí. V této oblasti protéká řeka Jika a na jedné straně byla německá armáda a na druhém břehu zase Rudá armáda," zavzpomínal. „Zdejší ukázka byla téměř věrnou kopií toho, co se tenkrát dělo, jen to bylo daleko drsnější a všude tekla krev. Při největších bojích tekla v řece červená voda, což nebyl pěkný pohled. Po válce jsem se s rodiči přestěhoval do Čech, jelikož jsme patřili k volyňským Čechům a měli jsme zde kořeny celého rodu," pokračoval ve vyprávění Josef Hory, kterého potěšilo, že se takovéto akce pořádají a ukazují mladším generacím, jaká se děla zvěrstva. „Doufám, že se nic podobného nebude nikdy opakovat," zakončil Josef Hory. (jim)