Údajná změna jejich názoru už stavebníka stála nejen roky nervů, ale i téměř osm set tisíc korun. Situaci slovy stavebníka zhoršuje i ministerstvo životního prostředí, které nevyzpytatelné chování ochranářů kryje. Stavebníkovi teď hrozí i odstranění stavby.

Vše začalo tím, že ochranáři v roce 2007 Leoši Mallatovi sdělili, že se srubem nemají problém. Začal tedy zařizovat všechny náležitosti, jednat s úřady, objednal architektonické studie a čekal, až majitel pozemků, kde má srub stát, zajistí, aby pozemky byly použitelné jako stavební. Když v roce 2011 přišel s tím, že má vše potřebné a může začít stavět, ochranáři obrátili. Srub označili za nepůvodní stavbu a začali tvrdit, že na území CHKO Broumovsko nepatří. Prý o tom hovoří studie docenta Ivana Vorla, kterou se při rozhodování řídí. Stavebník však brzy zjistil, že stavby srubů na svém území povolují a jejich argumenty nesedí. Přestal proto jejich zákazy respektovat.

Konflikty stavebníka s ochranáři řeší ministerstvo životního prostředí (MŽP). Už jednou stavebník zastání u MŽP našel. To když vloni v září ochranáři zjistili, že dům staví proti jejich vůli ze srubového dříví. A zakázali mu pokračovat. MŽP však dalo stavebníkovi za pravdu: SCHKO Broumovsko překročila své pravomoci a její postup byl nezákonný. Šlo však jen o částečné vítězství. Stavebník dostal od Stavebního úřadu v Polici nad Metují povolení pokračovat, ale s výhradou: Na domě může udělat jen nutné práce, a pak zažádat o „změnu stavby před dokončením".

I s tím však budou muset ochranáři souhlasit.

Stavebník dal na radu Stavebního úřadu v Polici nad Metují a požádal o „změnu stavby před dokončením". A to s tím, že chce dům dokončit jako srub. Radil se i s MŽP, kde mu Libor Hejduk, ředitel odboru výkonu státní správy doporučil, ať nechá vypracovat studii, která posoudí vliv jeho stavby na krajinný ráz.V případě, že bude mluvit v jeho prospěch, není problém srub postavit.

„Udělal jsem vše, jak mi stavební úřad i ministerstvo poradili. A i studie zkoumající vliv mého domu na krajinný ráz lokality ukázala, že srub krajině neškodí. Problém ale je, že ochranáři zase nesouhlasí," kroutí hlavou stavebník. Opět se proto odvolal k MŽP. A čekal, že se za něj ministerští úředníci postaví. Už proto, že udělal přesně, co po něm chtěli. MŽP se však letos v červenci nečekaně přidalo na stranu ochranářů. A stavebníkovi tak hrozí odstranění stavby.

„Argumenty ochranářů nesedí"

Když stavebník Leoš Mallat dostal letos v dubnu negativní vyjádření ochranářů, nebyl překvapen zamítnutím: „Spíš mě šokovaly argumenty, které použili. Jde o manipulace, polopravdy a dokonce i lži. Ještě víc mě zarazilo, jak s mým odvoláním naložilo Ministerstvo životního prostředí, které si tvrzení ochranářů řádně neprověřilo. A ve výsledku pouze potvrdilo jejich rozhodnutí," tvrdí rozzlobený stavebník.

Ochranáři například v zamítavém stanovisku ze dne 2. dubna 20014 sdělují, že „Správa v předběžné informaci nesouhlasila s umístěním rodinného domu, tak jak byl původně navržen: velmi hmotný srubový objekt na velkém půdorysu, se sedlovou střechou mírného sklonu s pavlačí". Protože však stavebník nehodlal od svého záměru ustoupit, jeho přání vyhověla: „…ovšem za předpokladu, že dům bude roubený z hraněných trámů, tak jak je typické pro zdejší venkovské stavby," píší ochranáři. Argumentaci převzalo i MŽP, které Leoši Mallatovi 1. 7. 2014 píše: „Ministerstvo souhlasí s názorem SCHKO, že realizovaná srubová stavba je v místě novým znakem, neboť se zde dosud nevyskytovala." A hned v další větě se ochranářů dokonce i zastává:„SCHKO si je vědoma, že ani jí odsouhlasená podoba stavby svými hmotovými vlastnostmi, sklonem střechy atd., neodpovídá výše uvedeným požadavkům hodnocení doc. Vorla. Přes tento rozpor stavbu odsouhlasila s cílem dosáhnout kompromisního řešení s tím, že dům bude roubený z hraněných trámů …," dodává MŽP.

SCHKO ve skutečnosti požadovala, aby stavebník sklon střechy oproti původnímu projektu změnil, a to na pětačtyřicet stupňů. Dům by tak byl zhruba o patro vyšší a tedy mnohem mohutnější a rozměrnější.

„Ovšem v mém projektu byl dům navržen s pokorou k okolí. Aby nevyčníval, zapadal do terénu a s okolním prostředím splynul. Tedy s úhlem střechy okolo dvaceti stupňů," říká architekt stavby Petr Jaroš. „Nechtěl jsem, aby vzniklo monstrum, které bude vyrůstat ze stráně, například jako nádraží, nebo kravín. Primárním záměrem bylo dát objektu i „zelenou" střechu, která splyne s terénem a krajinou. Z jejich požadavků ovšem vyplývalo, že chtějí střechu špičatou s úhlem pětačtyřicet stupňů, čímž dům logicky vyroste do výšky a přibude mu patro," vysvětluje architekt. „A to by podle mne bylo i v rozporu s tím, co neustále prosazují, že stavba nemá narušit vzhled okolí a ráz krajiny. A ještě to prezentovali jako výhodu, že v domě přibude více obytné plochy. To ale investor, tedy pan Mallat, odmítl. Řekl, že větší dům rozhodně nechce a naopak trval na splynutí své stavby v co nejméně rušivém efektu s krajinou a okolím," dodává Jaroš.

Kdo tedy na špičaté střeše domu trval? „Ten názor prosazovala vedoucí SCHKO Hana Heinzelová, sdílel ho i její poradní sbor. Ovšem pozítří se může sejít jiný poradní sbor a jiná vedoucí a budou chtít třeba úplně jinou stavbu a jinou střechu. Třeba zase úplně rovnou. Víte, tady jde skutečně o naprosto subjektivní rozhodování, které nemá oporu v žádných normách, ani v zákoně. Já nechci zpochybňovat odbornost těch lidí, ale to jakým způsobem rozhodují, je skutečně jen jejich subjektivní pojetí věci. Základním zákonem pro stavbu domů v kterékoliv obci, je totiž územní plán. Pokud v tomto zásadním dokumentu pro rozhodování stavebního úřadu není stavba srubu vyloučena, táži se, proč nesmí být povolena? A to je zásadní," uzavírá architekt.

Jeden může, jiný nesmí

Stavebník se v odvolání adresovaném MŽP odkazuje i na skutečnost, že během posledních několika let povolila SCHKO Broumovsko celou řadu srubů. A to přesto, že vedoucí SCHKO Broumovsko Hana Heinzelová už dříve veřejně tvrdila, že: „sruby patří do Kanady", „nejsou v oblasti původní stavbou", a „narušují ráz krajiny". Hned čtyři nové sruby však stojí například v Maršově nad Metují. Jeden vyrostl v roce 1999, se stavbou dalších dvou se na stejném místě začalo v roce 2009. A slouží dokonce ke komerčním účelům, jako penziony. Jde přitom o lokalitu, kde před tím žádný srub nestál. Další srubovou stavbu je možné najít ve Velkých Petrovičích. Opět jde o nový dům z roku 2010 s tím, že jiný srub v okolí nenajdete. Další srub stojí v Božanově. Legálně je užíván od půlky listopadu 2011. Čerstvě dokončený srub lze najít v Adršpachu. Kolaudační povolení získal až v loni v červenci.

Co říkají ochranáři, pokud mají zdůvodnit, proč tyto sruby povolili? „K těmto stavbám je nutné podotknout, že se jedná o měřítkově a proporčně nesrovnatelné stavby s posuzovaným rodinným domem na Slavném. Vydávání stanovisek ke každé stavbě v CHKO Broumovsko je individuálním správním aktem a SCHKO Broumovsko tedy umísťování povolování staveb posuzuje jednotlivě s ohledem na okolní zástavbu a v kontextu doby, ve které je stanovisko vydáno," píše například 2.4. 2014 v zamítavém stanovisku ke srubu Leoše Mallata vedoucí SCHKO Broumovsko Hana Heinzelová.

Argumenty SCHKO jsou však podivné. Stavba Leoše Mallta totiž „měřítkově a proporčně" odpovídá přesně tomu, co SCHKO Broumovsko povolila. Navíc, jak už bylo řečeno, pokud by stavebník přesně dodržel původní přání ochranářů, byl by jeho dům ještě mohutnější. Vyrostl by totiž výrazně do výšky, výrazně čněl nad terénem a zasahoval do krajiny.

Studii nerespektují ani ochranáři

Rozpor mezi tvrzeními vedoucí SCHKO Broumovsko Hanou Heinzelovou, která veřejně prohlašuje, že „sruby patří do Kanady", „nejsou v oblasti původní stavbou", a „narušují ráz krajiny", lze najít nejen v tom, že sruby na území SCHKO Broumovsko povoluje. Existuje i závažnější příklad toho, že se na SCHKO zřejmě „neměří stejným metrem". Například v lokalitě Maršov nad Metují mohla firma Haniš postavit celkem čtyři sruby. A tři z nich používá jako penziony. Na tento fakt upozornil i ve svém odvolání adresovaném MŽP stavebník Leoš Mallat. A odvolání doplnil odbornou studií ing. Stanislava Franka ze společnosti JK Envi, která rovněž na existenci srubů na území SCHKO Broumovsko upozorňuje. Konkrétně přitom jmenuje právě lokalitu Maršov nad Metují, společně s Dolním Adršpachem a Velkými Petrovicemi. Už dříve přitom ochranáři zřejmě „pod tíhou důkazů", že sruby na svém území povolují, pozměnili argumentaci.

„Už netvrdí, že v celé oblasti není srub původní stavbou, ale svou argumentaci proti mému srubu zúžili. Teď říkají, že můj pozemek, se podle studie docenta Vorla, nachází v nejvyšším pásmu ochrany I., proto tam srub nepatří," říká stavebník.

„Navrhovaný záměr (Srub Leoše Mallata, pozn. redakce) nerespektuje formy a prvky tradičních objektů… Srubové stěny, mírně skloněné sedlové střešní konstrukce a nadzemní terasy jsou v dané lokalitě nepůvodní (ve smyslu referenční objektů dochované lidové architektury)," sdělil například v lednu 2012 stavař a krajinář SCHKO Broumovsko Antonín Šímek. Stavebník tak podle něj nemůže svůj srub srovnávat s jinými, na území SCHKO povolenými.

A stejně to vidí i MŽP, které se letos v červenci postavilo na stranu ochranářů a odvolání Leoše Mallata zamítlo: „Slavný je mimořádně hodnotná lokalita z hlediska ochrany krajinného rázu. A lokalita Adršpach a Velké Petroviče (lokality, kde stojí sruby povolené SCHKO Broumovsko, pozn. redakce), jsou také hodnotné, ale o stupeň níže. Takže se nejedná o obdobné lokality," řekl Deníku Libor Hejduk, ředitel odboru výkonu státní správy královéhradeckého pracoviště MŽP, který je pod zamítnutím odvolání podepsán.

Nehovoří ovšem o tom, jako v písemné podobě stanoviska, že odvolání Leoše Mallata, bylo rovněž mířeno proti lokalitě Maršov nad Metují, kde ochranáři firmě Haniš povolili srubové penziony. Maršov nad Metují je přitom podle studie docenta Vorla nejen ve stejném nejvyšším stupni ochrany I., do jaké patří i pozemek Leoše Mallata, ale navíc: dle zmiňované studie požívá tato lokalita vyšší ochrany. Ve studii docenta Vorla, se doslova píše: „Další rozvoj obce se nedoporučuje vzhledem k stávající dochované lidové architektuře a nenásilnému splynutí sídla s okolní krajinou, které by již neměla narušovat novodobá výstavba." Zatímco studie docenta Vorla například novou výstavbu u lokality Slavný připouští, i když jen výjimečně.

„Rozhodují, jak se jim to hodí"

Za pozornost stojí i další argument Libora Hejduka, kterým zdůvodňuje, proč odvolání Leoše Mallata zamítl: „Vycházíme z podkladů, které v rámci správního řízení byly shromážděny. Jedním z těchto dokladů je hodnocení zpracované docentem Vorlem, který mimochodem dělá metodiky z hlediska ochrany krajinného rázu, a tak dál… Tato osoba a jeho tým uznali lokalitu Slavný jako jednu z nejhodnotnějších na území SCHKO Broumovsko. Tudíž lze celkem logicky odvodit, že nepůvodní stavba typu srubu, do této lokality nepatří," vysvětluje Hejduk.

Pokud však Libor Hejduk tvrdí, že podle studie docenta Vorla, je srub nepůvodní stavbou, která nemá ve Slavném, ze shora uvedených důvodů co pohledávat, pak se nabízí rovněž logická otázka, proč stojí v Maršově nad Metují hned čtyři srubové novostavby? A to tím spíš, pokud studie docenta Vorla nahlíží na tuto lokalitu ještě přísněji? A proč právě v této lokalitě ochranáři dovolili postavit soukromé firmě dokonce komerčně využívané objekty, když jim na stejně nebo dokonce i o něco méně chráněném území vadí i jediné rodinné stavení?

„Podle mého názoru jde o to, že ochranáři rozhodují, jak se jim to hodí. Dokud měla můj srub stavět také firma Haniš, neměl jsem žádné problémy. Krátce poté, co jsem oznámil, že využiji jiného dodavatele, protože mi dům postaví o 1,5 miliónu levněji, najednou byl na Slavném srub nepůvodní stavbou. A nikdo se ani neptal, jak přesně bude vypadat. Jen ať si ochranáři sami sáhnou do svědomí, podle jakých kriterií vlastně rozhodují," tvrdí o způsobu rozhodování stavebník.

O výjimečnosti lokality Maršov nad Metují, kde ochranáři povolili firmě Haniš postavit srubové penziony, hovoří i fotodokumentace studie docenta Vorla, která se jí detailně věnuje. Obsahuje totiž snímek s popisem „původní roubená zástavba z 1. poloviny 19. století". S ničím takovým se však, pokud jde o lokalitu Slavný ve studii docenta Vorla, ani v reálném terénu, nelze setkat.

Právník: Chování MŽP je skandální

„Ministerstvo životního prostředí je nadřízeným orgánem SCHKO Broumovsko a ze zákona je jeho úkolem její práci kontrolovat. Kladu si otázku, jak je možné, že ministerstvo řádně neprověřilo rozhodování SCHKO Broumovsko a jak se zdá, ani se podrobně neseznámilo se studií docenta Vorla, tedy klíčovým materiálem, podle kterého ochranáři rozhodují. Vzhledem k tomu, jak úředníci na královéhradeckém pracovišti MŽP rozhodli, začínám mít obavu, že může jít o záměr. A o způsob, jak rozhodování ochranářů v klíčových momentech vůbec nezkoumat a jejich argumenty pouze posvětit," zlobí se právní zástupce stavebníka Vladislav Ježek.

„Je obtížné si přitom byť i jen představit, že úředníci ministerstva v podaném odvolání snímky komerční srubové zástavby z Maršova přehlédli. A jiné, v lokalitě Velké Petroviče a Adršpachu, jejich pozornosti neunikly. Jsou totiž pohromadě s těmi, ke kterým se vyjadřují. Takový postup je u orgánu, který má za úkol práci ochranářů ze zákona kontrolovat naprosto skandální a nelze ho v žádném případě nechat bez odezvy. Už připravuji příslušné právní kroky," sdělil advokát.

SCHKO: Vysvětlovat nic nebudeme

SCHKO Broumovsko odmítá rozpory ve svých rozhodnutích vysvětlovat. Nedávno dokonce její vedoucí Hana Heinzelová osobně zabránila rozhovoru, který měl autor článku domluven s Karolínou Semerákovou, která v roce 2007 napsala klíčový e-mail, ve kterém se souhlasně vyjadřuje ke stavbě srubu. „Jezdil byste zbytečně, žádné informace Vám nedáme," řekla autorovi článku rezolutně vedoucí SCHKO Broumovsko.

Interpelace na ministra

Chováním ochranářů i postupem královéhradeckého pracoviště MŽP, je znepokojen poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček, který podal interpelaci adresovanou na ministra životního prostředí Richarda Brabce.

„Ministr mi odpověděl, že rozhodování jeho úředníků je v pořádku. S tím se však nehodlám smířit," říká poslanec. Vzápětí proto podal další interpelaci, ve které ministra upozornil, že se k němu zřejmě nedostaly veškeré informace, a proto by měl ještě jednou postup svých úředníků prověřit: „Vycházím z toho, že orgány ochrany přírody, podle mého názoru, nepožívají při svém rozhodování stejný metr. To je však nepřijatelné, jelikož podle zákona, musí úředník postupovat v obdobných případech obdobným způsobem. Aby nemohlo dojít k podezření, že ten komu bylo vyhověno, přiložil k žádosti ještě „něco jiného". Nevyužil třeba osobní známosti, jiné protekce, nebo dokonce úplatku," zdůrazňuje poslanec.

„Jde o dodržení principu právní jistoty, kdy má být výsledek rozhodnutí úředníka předvídatelný: Pokud například povolí sousedovi postavit garáž, tak lze předpokládat, že na stejnou žádost bude za srovnatelných podmínek reagováno stejně. V opačném případě musí úředník řádně zdůvodnit, proč povolení nevydal," vysvětluje poslanec. „V tomto konkrétním případě však úředníci SCHKO postupují způsobem, který navozuje podezření, že pro některé stavebníky zákaz stavět sruby platí a jiní se jím řídit nemusí," zdůrazňuje Ondráček. Interpelaci na stejné téma poslal i na Ministerstvo vnitra ČR. „Ministr mi zatím neodpověděl. Na důvody se ho zeptám při nejbližším zasedání sněmovny," dodal.

JIŘÍ MÁSLO