Před čtyřmi lety doslova propadl Rubikově kostce a nyní v celé České republice není nikdo, kdo by ji složil rychleji než Matěj. Jeho soutěžní rekord je 6,37 vteřiny. Za dva roky soutěžení nasbíral sedm zlatých, dvacet stříbrných a devatenáct bronzových medailí v několika disciplínách. Doma má okolo padesáti různých kostek a další přibývají. Stejně jako jeho úspěchy.

Matěji, jak to všechno začalo?
Vzpomínám si, že první Rubikovu kostku jsem dostal před čtyřmi roky jako dárek k narozeninám od mamky. Hlavolamy mě bavily a nevěděl jsem, co jiného si přát. Říkal jsem si, že je to blbost, že u toho dlouho nevydržím…

Opak se stal pravdou a na soutěžích sklízíš naprosto neuvěřitelné úspěchy. Ze kterých máš největší radost?
Mám spoustu dobrých výsledků. Například na poslední soutěži v Brně se mi podařilo překonat skládání kostky jednou rukou. Můj rekord byl 14,6 vteřiny a překonal jsem ho na 11,99 vteřiny, což mě posunulo na 18. místo ve světě, 6. v Evropě a první v České republice. To je asi můj největší úspěch. Bylo to něco neskutečného a nečekaného.

Skládání Rubikovy kostky propadli lidé na celém světě. Je možné sledovat jejich výkony a „měřit“ si s nimi dovednosti?
Ano, existuje World Cube Association (WCA), což je organizace, která pořádá oficiální soutěže, při kterých platí pro všechny stejná pravidla. Líbí se mi, že se výsledky soutěží hned zapisují do světových tabulek, takže každý vidí, jak si stojí. Motivuje mě a baví překonávat svoje vlastní rekordy. Baví mě, že se na soutěžích potkávají lidé se stejným zájmem, přičemž skládání Rubikovy kostky je hodně specifický zájem. Také mohu na soutěžích okouknout nové kostky, než si je koupím.

Nevěřila bych, kolik druhů kostek existuje a jaké jsou různé disciplíny. Které tě nejvíc baví?
Skládám všechny možné disciplíny kostky mají různé tvary, počet dílků, skládá se poslepu, nohama, na nejmenší počet tahů, jednou rukou… Hodně mě baví i disciplína, při které se hledá co nejkratší řešení.

Baví mě přemýšlet a objevovat nové metody a kombinace. Pořád se učím a jsem toho názoru, že ať trénuji cokoliv, tak se celkově zlepšuji.
Kostka je hrozně hezká věc a některé kroky se dají zvládnout intuitivně, na druhou stranu je i spousta zákonitostí. Přicházel jsem na to postupně a stále na sobě pracuji. Chtěl bych se i víc věnovat skládání poslepu. Zatím mi to trvá čtyři minuty.

Opravdu se skládá kostka i nohama?
Ano, jen je dobré na to mít jednu určitou kostku, protože se dříve umaže. A také když se na soutěži zařadí tato disciplína jako poslední a všichni sundají po celém dni boty a ponožky, není to nic příjemného. (směje se)

A kde vlastně sháníš kostky? Je to drahý koníček?
Objednávám je z čínského obchodu. Jsou speciální, soutěžní. Je jich nespočet od různých výrobců a ceny se pohybují od několika stokorun i přes tisícovku za kus. Lze je rozložit, promazat speciálním olejem, musí se udržovat. Zatím mám největší kostku 7x7, ale rád by si koupil i 9x9. Postupně se ze mě stává sběratel, lákají mě i ty větší…

Trénuješ často? A co škola?
Skládám vlastně pořád, je to moje největší záliba. Někdo hraje hry na počítači, já zkouším nové možnosti. Baví mě ta kreativita. Kostku si můžu vzít všude s sebou, i do školy. Funguje, i když nejde elektřina, a nabízí stále nové možnosti. Co se týká budoucnosti, ještě netuším, jakou profesi si zvolím. Rád bych se zaměřil na technické obory, ale hlavně chci dělat něco, co mě bude bavit.