„Je to hrůza, zasáhlo to tu snad každého. Nenecháme se ale takovými útoky zastrašit a vykolejit z běžného života, z každodenní práce, a ani si nenecháme vzít radost z toho, co nás těší. Cítím to tak," uvedla paní Romana k nynějším bruselským událostem.

Před odchodem do zahraničí bydlel manželský pár řadu let v Dobrušce, kde spolu Romana a Luboš vychovávali své dva potomky: staršího syna Martina a dceru Elišku.

Na mezinárodní vojenskou základnu NATO SHAPE, která se nachází u města Mons, tedy asi hodinu cesty od Bruselu, je přivedly pracovní povinnosti pana Luboše, armádního experta v oboru kartografie. Ten z vojenských řad sice před časem vystoupil, své práci se ale nadále věnuje.

Zůstala jí role vychovatelky

Na paní domu zůstala po přestěhování se do Belgie především starost o domácnost a výchova obou dětí, koneckonců sama je vzděláním učitelka mateřské školy.

„Původní plán byl vyjet do Belgie pouze na jeden rok. Nevím, jestli bych tehdy našla v sobě sílu odejít z Čech, kdybych věděla, že v Belgii zůstaneme žít delší dobu. Neznala jsem ani cizí řeči…," vzpomíná Romana na počátky jejich pobytu v zahraničí.

Děti už vylétly z teplého hnízda

Z obou jejich ratolestí jsou dnes dospělí lidé. Už ani s rodiči nebydlí. Životní cesty je dokonce zavedly daleko od Belgie Martin (24) si po absolvování bakalářského studia založil s kamarády vlastní firmu a momentálně pracuje na vývoji počítačové hry ve Velké Británii, Eliška (20) studuje druhým rokem fyzioterapii za „velkou louží", v dalekých Spojených Státech.

Dostala se pod vliv drogy jménem šití

Paní Romana patří k velice činorodým lidem. Odmalička se věnuje různým technikám ručních prací. A protože jí v cizině jen práce pro rodinu nestačila, hledala další uplatnění. Teď se už desátým rokem intenzivně věnuje patchworku. Dokonce působí i jako jeho lektorka v Uměleckém Centru přímo v SHAPE .

„O patchworku jsem věděla jen z doslechu. K uměleckému šití mne tehdy přivedla jedna Češka, žijící na vojenské základně. Později jsem navštěvovala kurzy různých patch-workových technik, učila se z knih a čerpala inspiraci z časopisů a výstav. Patchwork mne tehdy naprosto okouzlil," svěřila se Romana a přidala: „Dnes mi přináší velkou radost, že toto umění ovládám a mohu jej šířit dál. Ne nadarmo se říká, že učit znamená dotknout se života a ovlivnit jej navždy."

Kdy nastal onen bod zlomu

Rozhodnutí, že bude Romana patchwork nejen sama dělat, ale i vyučovat, přišlo prý po třech letech pobytu v Belgii.

„Stalo se to, když přišlo rozhodnutí, že zůstáváme v Belgii na dobu neurčitou. Uvědomila jsem si, že musím najít pro sebe nějakou smysluplnou práci. Měla jsem štěstí, v uměleckém centru hledali učitelku patchworku, tak jsem to zkusila. Věděla jsem, že se mohu spolehnout na své ruce, ale angličtina byla pro mne opravdu výzvou. Dodnes nevím, kde jsem vzala tu odvahu se přihlásit, ale představa, že zůstanu jen ženou v domácnosti, byla pro mne nesnesitelná.

Manžel byl první „studentka"

Jak Romana sama přiznala, bylo to opravdu velmi náročné období. Manžel Luboš jí ale byl velkou oporou ve všem jejím snažení. Pomáhal i s administrativou a propagací.

„Můj muž byl tehdy má první studentka, na které jsem trénovala výuku patch-worku v angličtině," směje se paní Romana.

SHAPE má svá plus i minus

Mezinárodní vojenská základna, v němž lektorka z Náchoda působí, jí zcela přirozenou cestou přináší nové studentky pocházející z různých koutů světa. V tom je prostředí belgického SHAPE opravdu unikátní.

„Vznikají tu, a často právě skrze koníčky, úžasná přátelství. Tou smutnější stránkou života na základně je však to, že většina příchozích zůstává maximálně na tříleté mise a vzniklá přátelství tedy obvykle netrvají příliš dlouho."

S jarem roste i chuť ukázat, co zvládnou

Každoročně v předjarní době Romana připravuje pro své posluchačky Patchworkovou výstavu, kde jsou vystaveny její práce, ale hlavně výrobky studentek. Ty zde také soutěží o nejlepší umístění.

„Je pro mne vždy velkým oceněním, když vidím dojetí oceněných žákyň. Některé z nich se po návratu do svých zemí dokonce věnují patch-worku i profesionálně. Jen v Čechách jsou tři patch-worková studia s belgickými kořeny, další v Římě a Budapešti."

V Romanině studiu mohou studentky navštěvovat tzv. otevřené lekce, kurzy speciálních technik nebo privátní lekce. Pro zájemce nabízí i kurzy Paličkování pro začátečníky. Pro ty, kteří by si rádi ušili něco jednoduchého na sebe, nebo nevědí, jak si poradit s opravou oděvů, jsou připravené i lekce základů šití. Přímo v učebně je možné zakoupit látky a pomůcky na šití nebo si objednat zakázku podle vlastního přání.

Studio získalo v posledním roce i velkého pomocníka. Je jím speciální vyšívací stroj, na kterém se zpracovávají výšivky podle přání zákazníků.

„Kromě jarní výstavy tady pořádáme každoročně také vánoční trhy, dny otevřených dveří, burzy látek a odborné literatury," vyjmenovává Romana realizované akce.