Cílem jeho šestitýdenního „výletu“ bylo něco vidět a poznat. „Prioritou mé cesty bylo koukat, prohlížet, navštěvovat a ptát se a ne se jen hnát dopředu,“ říká Martin Adámek a dodává, že nad tímto „důvodem“ nechápavě kroutili hlavou i někteří samotní Poláci.

Martin Adámek (na snímku) vyjel na cestu 16. června z hraničního přechodu Náchod – Běloves.
Jak sám přiznal, právě první dny po startu pro něj byly nejtěžší, ale trvalo to jen chvíli, než se dostal do toho správného „cyklorytmu“. Pak už si začal cestu užívat; poznával různé zajímavosti našich severních sousedů.

„Úplně nejzajímavější byl technický unikát, který funguje už přes 150 let. Je to soustava vodních kanálů s hladinami v různé výšce. Nejsou tu zdymadla, ale loď najede na vagon, ten ji vytáhne po kolejích do jiného kanálu a zase spustí na vodu,“ vysvětluje .

Kromě příjemných zažil na cestě ale i krušné chvilky, kdy musel v noci utéci z pláže, protože mu vichřice brala stan, nebo na jihovýchodě Polska, kde mu až štěkot psa pomohl nalézt stavení, kde se ukryl před velikou bouřkou.

Pokud se chcete dozvědět o cestě Martina Adámka více, zúčastněte se 4. srpna mezi 15. a 16. hodinou on–line rozhovoru Náchodského deníku.

Otázky můžete posílat na adresu: jiri.sprenar@denik.cz