Velkou část života stráví v jednom z nejstřeženějších vězení v České republice Milan Sztojka z Hradce Králové. Dvacetiletý trest mu soud vyměřil za podvody a vraždu.
Podle jeho slov je k „přežití“ ve vězení důležité mít víru v něco smysluplného. „Pro mě se stěžejním stala víra v boha. To je to, co mě drží nad vodou. Druhým důležitým bodem je pro mě možnost studovat,“ uvedl.

Jak říká páter Kordík, který zastřešuje vzdělávací program biskupského gymnázia z Hradce Králové, je Milan Sztojka jedním z mála vězňů, kteří navštěvují pravidelně nedělní bohoslužbu a víru bere vážně.

Ven se dostanou až v roce 2030!


„Jako student je skutečně šikovný. Výsledky má velmi dobré a maturitu by měl zvládnout,“ sdělil ředitel biskupského gymnázia Pavel Černý. Jak uvedl Sztojka, samostudium v těchto podmínkách je velice náročné. „Na cele o rozloze 40 metrů čtverečních nás je celkem 12 vězňů. Najít si prostor i čas na učení není občas vůbec jednoduché,“ vysvětlil Milan Sztojka.

Život ve vězení má své regule a omezení, se kterými se musí člověk vypořádat. „Nejhorší je omezení své existence. S tím se musí každý nějak poprat. Na druhou stranu stejná situace může nastat i venku na svobodě. Na psychiku působí také fakt, že všichni vězni mají velmi vysoké tresty, a někteří kamarádi na cele se dostanou ven až v roce 2030,“ řekl.

Trestanci mají omezený přístup k informacím. Nemohou například využívat internet. Knihy a další materiály, které využívají vězni ke studiu, jim zajišťuje přímo gymnázium nebo jejich rodina. Možnost dostat se mimo areál věznice nemají odsouzení ve zvýšené ostraze, kterých je zde většina, prakticky vůbec. „Ředitel věznice může udělit přerušení výkonu trestu v souladu se zákonem o výkonu trestu odnětí svobody. Je to však jen ve výjimečných případech,“ uvedl tiskový mluvčí valdické věznice Josef Witschel.