VYBRAT REGION
Zavřít mapu

VÝLET DO DĚJIN: Když přes Náchod prchal 'zimní král'

Východní Čechy, Praha /VÍTE DÍKY DENÍKU/ - Z pohledu třicetileté války bývá bitva na Bílé hoře mnohdy označována za pouhou „epizodní šarvátku“. Pro české země ale byly její následky fatální.

8.11.2010 1
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Martin Divíšek

Neděle 8. listopadu 1620 je zapsána v dějinách českých zemí obzvláště černým písmem.

Toho dne došlo k osudové bitvě na Bílé hoře, v níž bylo za zhruba dvě hodiny vojsko českých stavů na hlavu poraženo armádami Svaté říše římské a Katolické ligy.

Ačkoliv z pohledu dějin celé třicetileté války (1618-1648) bývá bitva na Bílé hoře, od níž letos uplyne již 390 let, často označována za pouhou „epizodní šarvátku“, její následky pro české země byly fatální.

Kromě toho, že porážka znamenala definitivní konec českého stavovského povstání, došlo v rámci odplaty ke krvavému vypořádání se s vůdci proticísařské opozice (poprava 27 pánů), násilné rekatolizaci obyvatelstva a vypuzení nekatolických elit národa, rabování majetku a obnovení zemského zřízení, které garantovalo Habsburkům dědičné právo na český trůn. Ve všech důsledcích tak došlo k porobení českého národa, které formálně trvalo další tři století.

Poslední noc před útěkem ze země

Svou nesmazatelnou stopu v těchto pohnutých událostech zanechal i kraj na východě Čech a z něj především město Náchod.

Zdejší zámek byl totiž místem, kde na území Českého království strávil poslední noc český král a vedoucí představitel Protestantské unie Fridrich Falcký před svým útěkem ze země.

Jelikož k tomu došlo jenom pár dní po prvním výročí jeho korunovace na českého krále (4. listopadu 1619), bývá Fridrich Falcký označován za „zimního krále“. Dříve, než zmapujeme okamžiky náchodské anabáze ze země prchajícího krále, je třeba se ještě zastavit u předchozích událostí a zasadit je do širšího historického kontextu.

Volba falckého kurfiřta (titul s právem volit císaře) a zetě anglického krále Jakuba I. za českého krále byla pro stavy svým způsobem až nouzovou variantou, ačkoliv od ní očekávali mezinárodní pomoc a podporu pro svůj boj proti Habsburkům.

Původním adeptem na královský trůn byl totiž úplně někdo jiný: Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic, potomek jednoho z nejvlivnějších šlechtických rodů v zemi.

Ten patřil k iniciátorům a vůdcům českého stavovského povstání. V jeho pražském paláci na Malé Straně došlo 22. května 1618 ke schůzce, kde se zrodil plán defenestrace, při níž byli o den později z oken Pražského hradu do Jeleního příkopu vyhozeni císařští místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a sekretář Filip Fabricius.

Dlužno doplnit, že Albrecht Jan se defenestrace sám aktivně zúčastnil.

Když následně došlo k ustavení vlády třicetičlenného direktoria, stál v jejím čele, a když se začalo formovat stavovské vojsko, které pak dokonce vytáhlo na Vídeň a odstřelovalo Hofburg, sám Smiřický financoval svůj vlastní regiment. Trůnu se však třiadvacetiletý Albrecht Jan nedočkal, 18. listopadu 1618 zemřel na tuberkulózu.

Tehdy se začalo i tradovat, že s jeho smrtí opouští stavy štěstí a naděje a vše míří ke špatnému konci.

Bez koruny české, berly a jablka

Ale přenesme se do oné listopadové neděle roku 1620 na Bílou horu. Traduje se, že zatímco bylo prudce bojováno, Fridrich Falcký na Pražském hradě v klidu obědval a i přes výzvy vojevůdce Kristiána z Anhaltu se příliš neměl k brzké návštěvě bojiště, aby povzbudil své armády k většímu udatenství.

Nicméně stupňujícím se výzvám pak již ustoupil a po obědě se rozjel v čele pěti set jezdců k Pohořelské bráně, kde už však spatřil první uprchlíky a všechnu tu spoušť, kterou způsobila panika poraženého vojska.

Po nepříteli ale zatím nebylo ani vidu ani slechu. Král Fridrich přesto začal propadat panice. Své manželce Alžbětě, která toho času byla v očekávání, poslal zprávu, aby se co nejrychleji odebrala z Pražského hradu do Starého Města. Královna však napoprvé odmítla.

Ke společnému útěku královského páru na Staré Město došlo až po návratu Fridricha Falckého z válečné porady.

Na ní mezi českými vůdci nechybělo mužů, kteří upozorňovali, že ještě nic není ztraceno a aby byl ještě podstoupen další boj.

Král však ukázal, že nikterak není schopen, aby řídil tyto záležitosti a místo toho horečně zahájil přípravy na útěk z Prahy. Novoměstský konšel Lukáš Karban z Olšan o tom ve své kronice napsal: „Král rozkázal svoje nejlepší věci naspěch skládati a na vozy naládovati s oumyslem tím, že se z města co nejrychleji odebere. Ač všecky své nejdražší věci a klenoty, kolik jich pod rukama bylo, s sebou pryč odvezl, přece korunu českou, berlu, jablko a desky zemské s jinými těmi věcmi pro pospíchání veliké a tesknost ve městech pražských zanechal. Nazejtří pak spolu s královnou, manželkou svou těhotnou a se synem Ruprechtem z Prahy vyjel.“

Doprovod prchajícímu králi dělala početná suita rádců, ale i někteří náčelníci stavovského vojska.

V následném chaosu, kdy vojsko nemělo vojevůdců a stavové svého krále, již nikdo nepomyslel na další obranu.

Pražané se vzdali následkem toho všeho na milost a nemilost a náčelník císařské armády Maxmilián Bavorský vtrhl jako vítěz do města.

Ač původně držel své žoldnéře zkrátka, zanedlouho jim povolil rabování, do kterého se i sám zapojil. Jednou z historických zajímavostí bitvy je i skutečnost, že ve vojsku Katolické ligy se bojů nejspíš zúčastnil i slavný francouzský filosof René Descartes, jenž později proslul svým slavným výrokem „Cogito, ergo sum“ (myslím, tedy jsem).

Duch hejtmana a ztracená podkova

Ale zpět k družině Fridricha Falckého. Ta v pondělí 9. listopadu zamířila do Nymburka a za další tři dny pak do Náchoda. Východočeský národní buditel a literát Antonín Krtička ve svých pověstech „Z královského hvozdu“ popisuje dobovou atmosféru v Náchodě v době příjezdu královské družiny obvykle jako plnou nadšení.

Nicméně, když se poté na obecním rynku rozkřiklo, co se přede třemi dny stalo u Prahy a že král prchá ze země, bylo radostné veselí to tam. Legenda dále traduje, že onoho pátku 13. listopadu pozdě večer navštívil krále v jeho komnatě duch tehdejšího zámeckého hejtmana Straky a snažil se ho odradit od úprku ze země. Král o tom nechtěl ani slyšet a na „nezvaného“ návštěvníka dal volat stráž.

Dalšího dne pak dopoledne Fridrich Falcký se svým doprovodem zámek opustil a zamířil do Vratislavi (nynější polská Wroclaw). Když suita jezdců projížděla městským náměstím, ztratil zde podle legendy králův kůň podkovu. Její kopie je dodnes vložena do dlažby místního Karlova náměstí a šlápnutí na ni prý přináší štěstí.

Politicky zlikvidovaný Fridrich Falcký se ještě nějakou dobu ze svého slezského exilu snažil zvrátit poměry v Českém království, nicméně neúspěšně.

Císař Ferdinand II. mu dokonce odňal jeho korunní zemi Falc s spolu s kurfiřtskou hodností ji věnoval svému vítěznému vojevůdci Maxmiliánu Bavorskému. Pronásledovaný Falcký pak určitou dobu pobýval v Haagu, na konci listopadu 1632 zemřel na tyfus v Mohuči.

Krutá odplata

Vítězní Habsburkové se začali po svém vítězství nad českými stavy krutě mstít.

Nejznámějším počinem této msty byla poprava 27 českých pánů 21. června 1621 na pražském Staroměstském náměstí. Svým hrdlem mělo ale zaplatit ještě více odbojných šlechticů.

Zatímco Pavlovi z Říčan byl udělen pardon samotným císařem pro jeho umírněnost již při vyhlašování ortelu, zemský direktor Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu za rozbřesku dne letního slunovratu už poklekával před katem Janem Mydlářem, když náhle rychlá depeše z místodržitelského paláce oznamovala, že mu prokurátor Karel I. z Lichtenštejna trest smrti ruší a o dalším jeho osudu rozhodne samotný císař. Třetím odsouzeným, který se popravě před radnicí vyhnul, byl pražský měšťan Martin Fruwein z Podolí. Ten se během zostřených výslechů pokusil utéct, ale jeho záměr nedopadl úspěšně, protože při něm spadl ze střechy a na místě zemřel. Ale tím neušel trestu rozčtvrcení, který byl vykonán později a jeho hlava byla vystavena poté s hlavami ostatních popravených.

Prý svedla kata, aby její muž netrpěl

Východočeši mají také mezi 27 popravenými svého zástupce. Je jím Tobiáš Štefek z Koloděj, náchodský měšťan, člen stavovského direktoria a regent Smiřického panství.

I k jeho popravě se váže pozoruhodná legenda. Podle ní údajně Štefkova žena přišla za katem Janem Mydlářem a dala mu pro svého žalářovaného chotě jed a navíc jej prý i svedla. Historickým faktem totiž je, že všechny ženy odsouzených českých pánů chodily prosit, orodovat, plakat, podplácet všechny ty úředníky, kteří měli moc rozhodnout, bude-li či nebude jejich manžel propuštěn.

Historickými dokumenty je dokonce potvrzena skutečnost, že v onom vypjatém okamžiku, kdy se pražský kat Mydlář chystá setnout Štefkovu hlavu, mění meč za ostrý. Nejspíš, aby to odsouzeného příliš „nebolelo“.

Pravdě blíž však bude zřejmě argument, že použitý meč byl již tupý a kat měl povinnost stínat odsouzené na jedno máchnutí. Během celé exekuce Jan Mydlář použil hned čtyři meče.

Období stavovského povstání je pro historiky i filmaře žádaným obdobím.

Mezi nejpozoruhodnější počiny patří pětidílný koprodukční film Lekár umierajúceho času s celou plejádou vynikajících českých a slovenských herců, který mapuje osudy Jana Jessenia a končí právě staroměstskou exekucí.

Žádný návštěvník Prahy by pak neměl vynechat návštěvu onoho prostranství, kde v dlažbě se skví sedmadvacet bílých křížů a pamětní deska na Staroměstské radnici na věky připomíná okamžiky jednoho z největších ponížení českého národa.

Jiří Štefek, politolog a publicista

8.11.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační snímek.

Při nehodě dodávky zahynul mladý muž

PO POSTUPU České Skalice (v zeleném) budou patřit do okruhu letošních postupových favoritů hráči Velké Jesenice (v modrém).

Hronov má opět postupové choutky

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Více cyklistů je pro stát přínosnější než množství politiků

Náchodsko - Zemička, která se dá projet za tři dny na kole, nepotřebuje tolik politiků, kteří ji „spravují“. Tato myšlenka, která by určitě našla nemalé množství zastánců, se stala mottem cyklistického výletu napříč Čechami ze severu na jih.

Automatická převodovka řidiče vytrestala, málem utopil auto v Rozkoši

Česká Skalice - Jen malý kousek od nedobrovolného koupání se včera dopoledne kolem půl desáté (čtvrtek 17. 8.) ocitl řidič osobního automobilu, který sjel téměř do přivaděče přehradní nádrže Rozkoš.

Žiláka pohltilo MTB enduro

Teplice nad Metují - MTB enduro je raketově šířící se odnož závodů na horském kole, v němž se snoubí všechny krásy jízdy na biku s tím rozdílem, že v závodě jde o měřené (erzety) a neměřené (transfery) úseky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení