Vždyť v jedné osobě slučuje českou básnířku, pohádkářku, národopiskyni, povídkářku, překladatelku, cestovatelku, archeoložku, botaničku, etnografku, folkloristku, meteoroložku, mineraložku, speleoložku či přírodovědkyni.

Náchodsko, konkrétně Českoskalicko a Ratibořice včetně Chvalkovic, Červeného Kostelce i Josefova, jsou krajem mládí Barunky Panklové, pozdější slavné české spisovatelky Boženy Němcové.

Vliv na ni měla babička

Barunka Panklová, dcera z třinácti dětí panského kočího Rakušana Johanna Pankela, mládí prožila v areálu šlechtického letního sídla v Ratibořicích. Tady na ni silně výchovně působila babička Marie Magdaléna Čudová, provdaná Novotná (narozená v letech 1770-1773, zemřelá 1841 ve Vídni), tkadlena z kraje pod Orlickými horami, která žila u své dcery v Ratibořicích v letech 1825-1830.

Barunka získala základní vzdělání ve Staré -dnešní Barunčině škole v České Skalici od roku 1826. V letech 1830-1833 byla na vychování v rodině zámeckého úředníka, vzdělaného správce Augustina Hocha a stala se tu horlivou čtenářkou německé literatury.

U paní učitelové se učila šít

V době svého chvalkovického pobytu jen docházela do školy k svému bývalému učiteli Augustinu Pumrovi, který do Chvalkovic přišel z České Skalice, na hodiny zpěvu a hry na klavír. U paní učitelové se učila šití a ostatním ručním pracím. O chvalkovickém pobytu napsal zajímavý román Bety (1962) brněnský prozaik Antonín Zhoř.

Provdali ji v sedmnácti letech

Dne 12. září 1837 provdali v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Malé Skalici sedmnáctiletou Barunku Panklovou za o patnáct let staršího člena finanční stráže, tehdy respicienta (později komisaře) v Červeném Kostelci Josefa Němce (1805-1879), vlastence a příležitostného českého publicistu (podepisoval se Josef Bořivoj Němec), s nímž měla tři syny (Hynka, Jaroslava a Karla) a dceru (Theodoru). Zdá se, že manželský svazek nebyl zcela šťastný. O pobytu v Červeném Kostelci se beletristicky dočtete v povídce Líbánky paní Barunky.

Rodina se často stěhovala, jak byl Němec služebně překládán. Od 1. května 1838 byl ustanoven správcem okresu a navržen na podinspektora v Josefově. Zde se narodil první velmi nadaný syn Hynek (6.8.1838), předčasně zesnulý ve svých patnácti letech 19.10. 1853 v Praze. V Josefově měl Josef Němec nepříjemný služební incident. A koncem srpna 1839 byl přeložen do Litomyšle a v roce 1840 do Polné, kde se Božena Němcová národnostně uvědomovala, aby pak v Praze dozrávala v uznávanou českou básnířku, pohádkářku, národopiskyni a povídkářku, která se inspirovala pobytem na Náchodsku a Českoskalicku. To se odráží třeba v dílech Babička (Ratibořice, Staré Bělidlo, Česká Skalice, pevnost Ples-Josefov), Chudí lidé (Červený Kostelec)), Pan učitel (Česká Skalice), Dobrý člověk (Rtyně v Podkrkonoší, Jaroměř).

Právě Náchodsko, Česká Skalice a Ratibořice, Červený Kostelec a Jaroměř-Josefov, jsou pevnou baštou posmrtného kultu Boženy Němcové, což dokládají četné ústavy, muzea, školy i památky. Zájem filmařů i televize je neustálý. Zejména vábí stále fabulačně, dějově vděčné pohádky Boženy Němcové pro filmové a televizní ztvárnění, stejně jako i zájem výtvarníků a hudebníků je trvalý.

Jiří Uhlíř