V dětství sbíral pohledy, pak se mu však zalíbily sýrové etikety. Jan Samek z Machova je jejich vášnivý sběratel. Tento koníček ho drží už od sedmdesátých let.

Německý spisovatel Johann Wolfgang Goethe řekl, že sběratelé jsou šťastní lidé. Tvrdí to i Jan Samek, neboť je to prý koníček, u kterého se tráví spousta času doma a sběratelé pak nemají čas jít ani do hospody. Jeho dcera Renata Steinerová proto říká, že když neví, co dát tatínkovi k narozeninám, napíše do mlékáren. Sýrovou etiketou mu rozhodně udělá radost.

Jan Samek vlastní celkem 17 500 kusů etiket od sýrů ze 38 zemí, z toho 5 900 kusů jsou etikety české. Je i členem Klubu sběratelů kuriozit.

Píše i mlékařům do ciziny

Jak získává etikety? Buď si sýry koupí nebo mu je známí přivezou z dovolených, či si o ně sám napíše. Ručně psané žádosti posílá do mlékáren, a když píše do ciziny, tak do obálky přidá jako pozornost pohledy českých hradů a zámků.

„ V Americe byli z našich památek nadšeni. Vedoucí mlékárny prý chodili po fabrice a svým pracovníkům ukazovali pohledy a ti se nestačili divit, co tu máme za nádheru," dodává sběratel Samek.

Problémem pro něho byla jazyková bariéra. Dopisy mu tedy například do francouzštiny předkládal jeden člověk z Broumova a s němčinou mu pomáhali lidé z Machova. Nejvíce mu odepisovali vedoucí mlékáren z Francie a Švýcarska. „Jednou mi přišel dopis z Francie, ale tam, kam jsem nikdy nepsal. Odpověděl jsem jim, že sháním adresy amerických mlékáren a už neodpověděli. Byla to finta, aby lidi z Prahy zjistili, jestli s něčím nekšeftuji," říká Jan Samek.

Po roce 1989 bylo shánění nových etiket lehčí. Ozývaly se mu firmy, od kterých dříve nic nezískal.

„Je to hezká záliba, která něco stojí, ale nezabírá hodně místa. Lidé sbírají všechno možné, obaly od žiletek, známky, ale já si neumím představit, jak bych třeba sbíral a skladoval keramické izolátory? Jsem rád, že jsem si vybral právě sýrové etikety," dodává s úsměvem Jan Samek.

Díky vahilce může s etiketami hýbat

Ve sbírce má přehled a pořádek. Vede si knihu, kam zapisuje, kolik z jaké země přibylo etiket. Ty uskladňuje v deskách na čtvrtkovém papíru přilepené filatelistickou nálepkou (vahilkou). Výhoda vahilky je, že se etikety dají snadno přemísťovat. Uspořádání etiket je podle států a firem. Pro každý stát si vytvoří úvodní stránku.

Co bude se sbírkou dál, když by se o ni nemohl sběratel starat? „Kdyby ve sbírání pokračoval někdo z rodiny, byl bych velmi rád. Je také řešení dát sbírku někam do archivu či školy nebo ji prodat jinému sběrateli. V blízkém okolí ale o nikom nevím, kdo má stejného koníčka jako já," říká Samek.

Ke sbírce sýrových etiket má i první vydání různých časopisů i novin. Například je rád za Vídeňské ilustrované noviny z roku 1917.

GABRIELA THÉROVÁ