Občas, že u nás nejsou kvalitní scenáristé. Mrzí mě to. Znám jich dost. A také práci, kterou dělají. Přesněji, kterou dělat nemohou. Dělají ji jiní. Ti chytřejší, ti, co vědí. Ti netalentovaní, co místo psaní scénářů radí scénáristům. Neexistuje jiný umělecký obor, do kterého by mluvilo tolik lidí. Možná architektura. Ale do té aspoň většinou mluví ti, kteří ji pak užívají. Do scénářů nezasahují diváci, ale ti, kterým je naprosto jasné, co diváci chtějí. Nejvíc pak scénáře mění režisér. Ach jo. 

Miroslav Bárta
Hérakleitův zákon a co my s ním

Zdroj: Deník

Scenáristé by mohli napsat knihu o tom, jaký byl jejich původní záměr a co z něho zůstalo. Když se sejdou, tak si o těch křivdách vyprávějí, těší je, že v tom nejsou sami. Je to zvláštní práce. Na původní záměr se chytnou všichni ti, kteří ho pak pilně roznášejí na kopytech. Před každý film či televizní dílo by se měl dávat titulek, jak to bylo původně myšleno.

Z vlastní praxe uvedu jen jeden případ: Můj scénář tehdy předepisoval, aby se malý kluk díval na svého otce z okna a z jistých důvodů řekl: “Proklínám tě.“ Dětský herec to však popletl a pravil: “Nenávidím tě.“ Režisér nad tím mávnul rukou. Takže když filmový otec další den zemře a kluk si myslí, že to způsobil, všem je jasné, že scénárista je vůl.

Autorka je spisovatelka

Čas od času také slýchám, že už nemáme pořádné spisovatele ve smyslu spisovatel = svědomí národa. Inu, nemáme. Mrzí mě to. Ale můžou za to spisovatelé?

Když jsem četla knížku Jana Nováka Český život a doba, mimo jiné mě zaujalo napětí, s jakým celý národ vyčkával proslov toho kterého spisovatele na spisovatelském sjezdu. Sledovali to skoro jako fotbalové utkání. Spisovatelé tehdy ovlivňovali společnost, byli vážení, lidé je četli, ale také obdivovali a hlavně - stát si jich cenil.

Martin Věchet
Odcházení

Dnes jsou spisovatelé od toho, aby buď pobavili nebo aby si tedy trochu zafilosofovali, ale za vlastní, protože v takovém případě se nemohou psaním živit. Jsou země (severské), kde spisovatelé dostávají peníze i za to, aby mohli přemýšlet. Možná i proto je severská literatura skutečný pojem. Na rozdíl od české.

Naše společnost se okrádá o to, čemu se dříve říkalo pokladnice národa. Ta je od dob Bohumila Hrabala bohužel vybrakovaná.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.