Covid, ruská agrese proti Ukrajině, růst cen energií, dvouciferná inflace a teď ještě zákaz aut se spalovacími motory.

Českému člověku to přijde jako rána do týla, jako konec dosavadního života, kdy většina Čechů měla poprvé cosi jako dostatek, který by se v některých případech dal nazvat dokonce mírným blahobytem. Auto je v mnoha případech jeho součástí. V oblastech mimo velká města je vzhledem k řídké dopravě jiného druhu nezbytností, bez níž se nemáte, jak dostat k doktorovi, do práce, do školy, o divadle nebo výstavě nemluvě.

Martin Komárek.
Když se žení holky s holkama

Rok 2035, kdy by měla v EU skončit výroba a prodej nových aut na benzín a naftu vypadá proto pro mnoho z nás děsivě. Na klasická auta jsme si zvykli, jsou součástí široce vnímané individuální svobody. Svobody sednout kdykoli za volant a kamkoli odjet. Elektromobily jsou stále trochu podivná náhrada, příliš drahá a s mnoha ale.

Před rokem jsem si jeden takový elektromobil půjčil. Nejenže se prodával za milion, ale navíc nedojel ani z Prahy do Náchoda a zpátky. S prominutím manželce na nákupy dobrý, avšak jinak nic moc.

Ještě vážnější je to z hlediska českého automobilového průmyslu. Ne tak u velkých automobilek jako Škoda nebo Hyundai, ty už prostě s přechodem na elektromobily nebo vodík počítají, a dříve než EU. V problémech jsou stovky českých výrobců dílů, jejichž zboží se u mnohem jednodušších elektromobilů prostě neuplatní.

Martin Komárek.
Dýchněte si pane řidiči

Hlasování v Evropském parlamentu přitom není definitivní, ale ukázalo, že podpora pro pokračování spalovacích motorů po roce 2035 je mizivá. Jako Česko můžeme s Poláky či Slováky něco málo zablokovat, pozdržet, ale to je asi tak všechno. 

Z velmoci ve výrobě automobilů se musíme změnit ve stát elektromobilů a vodíkových aut. Neměli bychom moc otálet. Rok 2035 není moc daleko. My do té doby budeme rádi, když postavíme dva nové reaktory v Dukovanech. Buď se na změnu připravíme, nebo nás převálcuje a bude zle. Skončíme tak, jako skončili před sto lety výrobci kočárů.