Kliknutím zvětšítePetr Fiala jako lídr opoziční ODS říkal, že chce vyhrát volby, aby pomohl dovést Česko mezi deset nejúspěšnějších zemí světa. Jako tomu bylo za první republiky. Jenže tehdy tady byli státníci, kteří měli jasnou představu, co chtějí s novou republikou udělat. Měli ideu československého národa, spojenectví s Francií v rámci Malé dohody, průmyslové země s mnoha vývozními artikly, bohatého spolkového života a silné prezidentské autority.
Nebylo to vůbec dokonalé a vývoj ukázal, že v mnoha bodech i předurčené k nezdaru. Avšak bylo to.
Po roce 1948 se Československo vyvíjelo podle moskevských not. Nedozírné možnosti se otevřely listopadovou revolucí. V čele země stanul vizionář Václav Havel, jehož uctíval celý demokratický svět. A premiérem se po rozdělení federace stal Václav Klaus, jenž měl naprosto jasnou představu kapitalistické transformace. Svoji autoritu uplatnil i při formování politické struktury státu.
Byla schválena mimořádně kvalitní ústava, pilíře demokratického právního státu byly pevně ukotveny. Včetně členství v NATO a Evropské unii.
Poté přišlo bezčasí. Denní agenda, látání momentálních děr. Doslova, neboť občas se zdálo, že opravy silnic a nekonečný příběh výstavby dálničních úseků je nejviditelnější vládní agendou. Žádný kabinet se nedokázal popasovat s tím, co by se dalo nazvat kvalitativním zvratem. Ať už jde o důchodovou reformu, debyrokratizaci spojenou s digitalizací, moderní energetickou koncepci, podnětný vzdělávací systém, podporu strukturálně postižených regionů, nebo chytrou daňovou soustavu.
Stačí se podívat na aktuální situaci na ministerstvu školství. Desítky stranických špiček zprava doleva léta opakují, že vzdělávání je prioritou. Ovšem teprve Sobotkova a Babišova vláda tuto tezi promítla do učitelských platů. To je ovšem jen základní kámen obrovského úkolu, jímž je změna celkového přístupu k přípravě mladé generace v digitální éře.
A není tu nikdo, kdo by byl schopen tuto výzvu politicky uchopit a přetavit ji do žádoucího pojetí výuky.
Přepadá mě smutek, ba možná děs při představě, co si vládnoucí garnitura počne s nástupem umělé inteligence (AI). Obávám se, že tento fenomén, který má potenciál naprosto změnit život nás všech, nikdo neřeší. Je to cosi abstraktního, vzdáleného, uzamčeného ve vědeckých laboratořích.
To je kardinální omyl. Mladý český vědec Stanislav Fořt v pátečním rozhovoru Deníku popisuje, jaká rizika tato lidmi stvořená entita může přinést.
Už teď se ukazuje, že nevíme, jak funguje a proč činí to, co činí. Není jisté, zda se neobrátí proti lidem a své vynálezce nakonec nezotročí. Může zároveň přinést převratný pokrok v mnoha oborech. Nezdá se, že – na rozdíl od předních světových investorů a vědců, kteří vyzvali k minimálně půlročnímu pozastavení tréninku nejvýkonnějších systémů AI – se v Česku někdo touto otázkou vážně zabývá. Umělá inteligence může poměrně záhy dojít k závěru, že člověk je na cestě k efektivnímu řízení světa poměrně zbytečnou překážkou.
Etický rozměr řešit nebude. „Když lidé vybagrují mraveniště, taky se neptají, co si o tom myslí ti mravenci,“ podotýká Fořt.
Pokud se úsilí jakékoli vládní reprezentace bude zaměřovat hlavně na kdejakou díru v silnici, můžeme docela brzy skončit v černé díře nebytí.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
