Celostátní karanténa je plošné, jednoduché až tupé opatření. Přesto funguje. A co víc: nic jiného nefunguje. Ano, tak prosté to je. Je to teď jediná možnost.

Pokud proti někomu bojujete, ať už ve válce či mírumilovněji ve sportu nebo třeba v mariáši, snažíte se přečíst jeho myšlení. Pochopit jeho logiku. Když víte, co chce udělat, dokážete se na to připravit a zaskočit ho.

Řídit stát dá fušku. Dbejme na to


Koronavirus se chová zrádně a nevyzpytatelně vůči jednotlivcům. Jako celek má však „taktiku“a „strategii“. Chce napadat co největší množství lidí co nejdelší dobu. Každé setkání nakaženého s nenakaženým je pro virus výhrou, pokud se může přenést. V Asii už zažili nedávno několik epidemií, a tak si navykli protivníka přehrát. Stačí k tomu tak jednoduchá věc, jako je rouška nebo respirátor, hygiena a rozestupy.

Jenže jen do té doby, kdy virus podnikne masový útok v okamžiku, kdy je nejméně očekáván. To se stalo na podzim devatenáctého a na jaře dvacátého roku. Proti plošné zteči pomáhají jen plošné zbraně. Drsné regionální nebo celostátní karantény, uzávěry celých měst, nemilosrdné testování všech. Mnohadenní karantény pro všechny „podezřelé“ jedince.

Je to šikana, je to otrava, je to čára přes rozpočet, je to „ztráta“ týdnů či měsíců života. Ale je to jediná možnost. Prostě jediná, dokud nezačne účinkovat očkování.

Česko má krutou zkušenost s předčasnými uvolněními. Nečetlo hru protivníka, hrubě ho podcenilo, a on toho využil. Pořád jsme spoléhali na to, že zeslábne, že nám pomůže počasí nebo štěstěna.

Štěkne ještě někdo vůbec po psovi? Blatného systém skomírá v ústraní

Výsledek ledabylého alibistického boje je zdrcující: tisíce lidí, kteří mohli ještě dlouhé roky šťastně žít, zemřely zbytečně. Krutá cena za poučení: pokud polevíme předčasně, virus zaútočí znovu. Po pár týdnech vydechnutí se bude nutno znovu uzavřít. Další lidé prožijí těžkou komplikovanou nemoc a další zemřou. A dost možná se stane to, čemu jsme unikli o vlásek, zdravotnický systém se zhroutí.

Jestliže chce teď vláda bianco šek pro uzávěru, chová se po dlouhé době rozumně. Není rozhodující, jak moc se žáci nudí a rodiče šílejí doma. Důležitý je jen počet lidív nemocnicích a počet nových případů. Pokud jsme nepochopili toto, neznáme logiku nepřítele a jsme odsouzeni znovu prohrát.