Veřejnoprávní televize by měla být, krom jiného, měřítkem vkusu a elegance. To, co se kolem ní nyní odehrává, však nepřipomíná komorní drama, nýbrž řachandu ve stylu Prci prci prcičky.
Považme: Paní radní Hana Lipovská na so-ciální síti uráží generálního ředitele Petra Dvořáka. Ten, místo aby to přešel gentlemanským vtípkem, podává poněkud hystericky trestní oznámení. O to, zda má paní Lipovská zůstat v radě, se vadí čeští biskupové, kteří ji nedávno jako jeden muž navrhli. Tupení „nepřátel“ na Facebooku není navíc vynálezem jedné radní. Dávno před ní s tím přišli známí redaktoři veřejnoprávního média, kteří zde napadají politiky nebo si z nich tropí šašky. Je se co divit čtenářům, kteří odpovídali na dotazník Deníku, že chtějí zrušit koncesionářské poplatky? Opravdu máme za tohle posílat 135 korun měsíčně?
Buďme však féroví. Křepčení kolem „bedny“ neodráží její obsah. A nejde jen o to, že si ČT drží vysokou sledovanost. Její zpravodajství v době pandemie sice možná ukazovalo až příliš tyčinek v nose, ale dávalo lidem orientaci. Nabídka pořadů je široká a původní tvorba sice nesnese srovnání s Netflixem, ale je většinou solidní. Některé vědecké a technické pořady naopak světová měřítka skoro snesou. A mezi středoevropskými veřejnoprávními televizemi je ta naše určitě hvězdou. V čem je problém? Od velké stávky, tedy už dvacet let, žije ČT v nenormálních poměrech. Politici ji považují za politického hráče a bojí se jí. Někteří čelní redaktoři politiku skutečně trochu hrají, i když by to v životě nepřiznali – a pomsty sněmovny se přehnaně obávají. Generální ředitel mezitím až dosud tančil na hraně popravčí sekyry. A rada mu kryla záda. Teď mu paní Lipovská do zad vpadla a on reaguje prudkým protiútokem.
Co s tím? Před volbami to doporučení zní poněkud šíleně, je však jediným řešením: Všichni účastníci komedie by se měli převléci do elegantních šatů a zasednout ke kulatému stolu za zavřenými dveřmi. Směšná veřejná konfrontace neškodí jen jim, ale hlavně veřejnoprávním médiím.