Neprší, ale leje. Deštníky stačí tak leda pro české ministry nebo členy Evropské komise, která přijela na první akci předsednictví. Na společný summit s vládou Petra Fialy na zámek v Litomyšli.

Moknou bruselští úředníci, ochranka, policisté, personál. Kostýmky a obleky televizních reportérů a reportérek se nasáklé vodou mění v beztvarou hmotu. Takže přímé vstupy z krásného zámeckého zámku budou připomínat spíše komickou vložku než začátek nejvýznamnější chvíle Česka v Unii za posledních víc než deset let.

Na příjezd předsedkyně evropské komise Ursuly von der Leyenové a evropských komisařů se čeká o dost déle, než se mělo. Výstavba dálnice od Pardubic se vleče českým tempem. Na to, že by bylo fajn dostavbu úseku na Litomyšl trochu urychlit, nikdo asi ani nepomyslel. A tak si Evropská komise mohla během mnoha minut čekání v koloně kamionů prohlédnout už skoro hotový úsek, který by i jí cestu z pardubického letiště do Litomyšle o dost zkrátil.

Společné fotografování ministrů české vlády a členů Evropské komise při příležitosti zahájení českého předsednictví v Radě EU, 1. července 2022, Litomyšl, Svitavsko. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a premiér Petr Fiala
Klíčový úkol Česka v čele Unie je zajistit dost plynu na zimu

Ovšem na to, že se zahájením předsednictví a jednáním v Litomyšli se ještě před několika měsíci vůbec nepočítalo, vlastně vše klape velmi dobře. Areál zámku, památky Unesco, na kterém se jednání s Evropskou komisí koná, byl zrekonstruován za stovky miliónů korun z evropských fondů. Evropská komise si pro jistotu nechala před summitem prověřit, zda se i tady při rekonstrukci nepřikrádalo. „Audit“ ale dopadl pro Litomyšl dobře.

Dobrý je vlastně i nápad uspořádat toto velké setkání na úvod předsednictví v malém východočeském městě. A je vcelku jedno, že to je improvizace, která vznikla na přání Evropské komise uspořádat setkání hned první den v červenci. V den, kdy už část české vlády měla jet do Litomyšle na koncert zdejšího festivalu Smetanova Litomyšl. Z kombinace obojího vzniklo proto zmíněné setkání. To nehledě na dešťovou patálii vypadalo mnohem lépe než to, jak se rodilo.

Podobné jako se setkáním v Litomyšli je to s celým českým předsednictvím. Ne že bychom se na něj nepřipravovali. Ale kdo se ještě před koncem minulého roku pokoušel zjistit, jaké mají být cíle českého účinkování v čele Evropy, získal nepříjemný pocit neslané, nemastné směsky.

Ruská agrese proti Ukrajině se postarala o zásadní program nejen pro Francouze, jejichž půlroční mandát vypršel ve čtvrtek, ale zřejmě především pro nás. Všechno, co se ještě před únorem zdálo pro Evropu zásadní, ustoupilo nutnosti vyrovnat se s důsledky kroků Kremlu.

Ty zásadně změnily mnohé, co se v Evropě zdálo být jistotou. Třeba to, že máme dost levného zemního plynu, kterým nahradíme uhlí – dokud nevyrobíme dost elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nebo že dobám, kdy byla v naší zemi dvojciferná inflace, odzvonilo na počátku devadesátých let.

Co nás čeká, to nás nemine

V tuto chvíli se může zdát, že známe jasnou prioritu našeho předsednictví. Zajistit EU dostatek dostupného plynu a energii na zimu a pomoci Ukrajině odrazit agresi.

Jenže tak jako jsme si nedokázali před půl rokem představit problémy, před které nás agrese a její důsledky postavily, mohou sei nyní stát věci, které si ještě nedokážeme představit. V kladnémi záporném slova smyslu.

Česká vláda a Evropská komise jednají v Litomyšli. Začíná tak půlroční české předsednictví v Evropské unii.
Příjezd vlády a Evropské komise do Litomyšle provázel liják i pískot odpůrců

Bude možná třeba jednat velmi rázně, rychle i promyšleně. Bude třeba věnovat našemu účinkování v čele Evropy ještě víc sil, než kolik se teď zdá. A to nejen kvůli společným zájmům celé Unie, ale i životním zájmům našim. Ty jsou totiž s Evropou propojeny více, než si stále většina Čechů připouští. Někdy jsme to – jako v případě závislosti na ruských dodávkách plynu– my sami, kdo potřebuje pomoci nejvíce ze všech zemí EU.

Tento půlrok bude obrovskou výzvou. Jen ještě nevíme, jak velkou a v čem. Když půlrok v čele EU zvládneme, pak, pokud nás to „nezabije“, nás to hodně posílí. Možná se z nás stanou i Evropané.