Mají se však otevírat některé obchody a služby, farmářské trhy nebo zoologické zahrady? Odpověď zní jednoznačně: Ne! Může to samozřejmě vyjít, ale taky nemusí. Všechna neopatrná pootevření či otevření se nám syrově pomstila. Optimismus, víra v to, že virus jaksi „hraje s námi“, je chyba, kterou vláda dvakrát zopakovala.

Ministře, od Hradu raději dále

Denní přírůstek nakažených je sice třetinový proti vrcholu této vlny. Jenže je poloviční proti německému. To je země, která má osmkrát víc obyvatel. Jsme na tom tedy stále čtyřikrát hůře. (A to nezapočítáváme lepší organizaci německé společnosti i zdravotnictví.)

Očkování běží v celé Evropě pomalu. Je to tedy jednoduchá rovnice: čím déle bude společnost dodržovat hygienická pravidla, tím více bude zachráněno životů. Ochota dodržovat je dobrovolně je v Česku bohužel malá. Uzávěry, byť zdánlivě nelogické a šíleně nepopulární, mají smysl.

Sváteční kontrola

Předčasné a nedomyšlené jsou řeči politiků o tom, „co bude, když vydržíme“. Prý na začátku května obchody i zahrádky. V létě pak normální dovolená. Nic z toho být nemusí a není zodpovědné budit v lidech naděje.

Realita je tato: v nejhůře zasažené zemi světa epidemie poněkud ustoupila. To je důvod k velmi opatrné naději. V nedávné minulosti však přehnaný optimismus politiků vedl k tragickým koncům, a to se nesmí opakovat.