Kliknutím zvětšíteNestává se často, aby akademické pracoviště vydávalo knihu, která se dá nejen číst, ale dokonce je i pro běžného čtenáře určena. Katedra německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd UK tento týden představila publikaci Německo 1989–2021.
Kniha je pozoruhodná nejen proto, že je mimořádně čtivě napsána, ale i v tom, že její přehled nejnovější historie Německa končí až začátkem ruské agrese proti Ukrajině. Protože jde opravdu o „dějiny současnosti“, najde se tam i zajímavá pasáž o vztahu Německa posledních let k Rusku, ale i k Číně. „Jde vlastně o dvojí závislost,“ řekl k tomu Miroslav Kunštát, jeden ze spoluautorů knihy.
Tato pasáž o dvojí závislosti získala horkou aktuálnost v pátek, kdy proběhla jedenáctihodinová návštěva německého kancléře Olafa Scholze v Číně.
Scholz byl první západním státníkem, který navštívil Čínu po nedávném sjezdu Komunistické strany Číny. Ten potvrdil doživotní vládu současnému čínskému prezidentovi a šéfovi komunistů Si Ťin-pchingovi. Komunisté tak porušili pravidla, která si sami stanovili už v osmdesátých letech, aby se neopakoval kult osobnosti Maa. Vůči západu a demokratickému světu nezaznělo v několikahodinových projevech Si Ťin-pchinga nic vstřícného.
O vstřícné gesto před cestou do Pekingu se naopak postaral kancléř Olaf Scholz. Prosadil prodej třetinového podílu hamburského přístavu Číně. A to přes mnohá varování z řad politiků i bezpečnostních expertů.
Nezáviset na Číně
Scholz v Číně velmi výrazně omezil téma lidských práv v Siově říši. Také proto, aby se na stranu Západu pokusil Peking posunout v pohledu na válku na Ukrajině. Je složité tvrdit, že se to povedlo. Čína se vyslovila proti použití jaderných zbraní, ale Rusko odmítla označit za agresora. Podle Pekingu je nepřípustná další eskalace konfliktu a obě strany je podle Číny třeba dotlačit k mírovým jednáním.
To, co posunuje přes velké politické rozpaky vztahy s Čínou dál, je podobně jako v případě „předválečného“ Ruska německý byznys. Ani stále větší přechod Číny od autoritativního režimu k digitální totalitě i snahy dostat i ekonomiku zpět pod kontrolu strany a státu německé investory neodrazuje. Scholz tak obrazně řečeno přivezl do Pekingu letadlo napěchované miliardami německých investic.
Člověk nemusí být génius, aby mu toto chování v bleděmodrém nepřipomínalo dohody s Ruskem na dodávkách plynu. I když sám Scholz mluvil před návštěvou i během ní o tom, že Německo nechce opakovat chyby s Ruskem, není toho mnoho, co by ukazovalo, že se tato slova skutečně naplňují.
Doufejme, že to probíhá aspoň potichu. Protože v opačném případě je plynová krize s Ruskem jen taková lehká předehra k tomu, co by v podobném případě nastalo kvůli závislosti na Číně.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
