Na rozloučenou karafiáty
Policie už střežila jeho bydliště, ale Šustrovi se ještě podařilo setkat se před košířským kinem Zvon s manželkou. Požádal ji, aby na něj s dcerou vzpomínaly v dobrém, a dal jí dva karafiáty: „Poslední kytka pro tebe.“ Krátce poté utekl Šustr směrem k Andělu - a jako by se vypařil. Po svém návratu domů byla Štěpánka Šustrová tvrdě vyslýchána, však také vraždu svých lidí žádná policie na světě nepromíjí.
Žena se netajila, jaký dojem si ze schůzky s manželem odnesla: „On se nikde skrývat nebude. Už se rozhodl - pro sebevraždu!“ Řídící štáb byl ovšem jiného mínění a na celém území státu se rozjela monstrózní šťára. Po bleskově zařazené pátrací relaci v televizi a v rozhlase začali občané volat své domněnky. Poté, co fotku hledaného muže spatřili i čtenáři tisku, „objevil“ se Šustr asi třistakrát.
„Například na Střeleckém ostrově byl zadržen občan, přespávající v loděnici, v jakési boudě. Když ho v noci probudil úsečný hlas z megafonu, aby se vzdal jakéhokoliv odporu, a do toho zarachotily odjišťované samopaly, tak se ten chudák podělal strachy,“ krčil po letech rameny nestor pražských kriminalistů major Jaroslav Zahrádka.
Poslední setkání s rybářem
Na rozdíl od StB, která věřila v úmysl pachatele prostřílet se na Západ, drželi se detektivové z mordparty při zemi. „Zjistili jsme, že Šustr miloval Vltavu, že často chodil na navigaci mezi smíchovským přístavem a Železničním mostem. Renomovaný soudní lékař prof. Tesař nám řekl, že jestli Šustr skončil ve Vltavě, vyplave za 10 až 12 dní.“
Druhého června navečer se v jisté smíchovské hospodě dívali štamgasti na televizi, právě když běžela pátrací relace. Pak se ozval jeden z hostů: „Toho člověka jsem dneska ráno viděl. Šel kolem mě, když jsem chytal ryby. Mířil proti proudu a za nějakou dobu jsem vytáhl z vody jeho občanský průkaz. Dal jsem ho usušit na kameny.“ Odpovědí mu byl smích kamarádů a nabádání, aby je netahal za fusekli, a další runda panáků.
O sázky není v hospodách nouze - a tak se ještě v noci vydala parta kumpánů s baterkami na navigaci. Na kamenech skutečně ležely doklady na jméno Radomír Šustr! Jedenáctý den, přesně 13. června 1972, vyplavala na hladinu Vltavy mrtvola hledaného muže. U pasu měl tašku zatíženou cihlami a kamením, v pravém spánku otvor po projektilu. Případ mohl být uzavřen, viník se potrestal sám.