Zatkli kriminalisté pravého vraha Heleny Mertové, jejíž tělo s rozbitou hlavou a s kabelem kolem krku bylo nalezeno 19. února 1992 na děčínské periferii? Jaký měl odborář Vašák motiv? A proč proboha absolvoval tu nechutnou řezničinu, když mrtvole amputoval nohy pod koleny?
Detektivové sestavili časový snímek posledních hodin života Mertové. Mezi 6. až 8. hodinou ranní byla u sebe v kanceláři, poté oznámila, že jde do skladu, pak za Vašákem, potom na tzv. hlavní závod.


Sklad opustila asi v 8.45 hodin, do závodu už nedošla. Rovněž Vašák se prý s ní nesetkal. Ze své kanceláře odešel asi v 8.30 a vrátil se do ní přibližně v poledne. To ovšem nehrálo se svědeckými výpověďmi - jedna zaměstnankyně se dovolala na Vašáka ještě kolem deváté ranní, krátce nato už ale jiný pracovník telefonoval marně. Stejný člověk potkal Vašáka kolem 10. hodiny v areálu, vypadal prý velmi zmateně.

Nejdříve kladivo, pak šňůra



Chabá vějička podezření, nicméně Vašák neuměl rozpor vysvětlit a po dvou dnech zapírání se doznal:
„Kolem deváté za mnou přišla Mertová. Že prý potřebuje asi 15 tisíc korun, ale nemám to chápat jako půjčku. Když jí ty peníze nedám, oznámí mé manželce, že já a ona jsme milenci. Hádali jsme se, pak jsem ji prosil, ona se mi jenom smála… V tu chvíli jsem vzal ze stolu, kde jsem měl vzhledem k probíhajícím stavebním úpravám nářadí, kladivo. Udeřil jsem ji do temene, z vlasů se jí začala řinout krev… Já se lekl, uchopil jsem volně ležící šňůru od telefonu a utáhl kolem jejího krku uzel.“


Stop! Právě zde se případ, patřící mezi nejzajímavější kriminální kauzy české historie, dostává ke druhému vrcholu - ponurou senzaci kolem nálezu těla přebíjí chytrost pachatele. Vašák stál nad mrtvolou a chvilkový zkrat v psychice jinak slušného a bezúhonného člověka se rázem změnil v bezednou propast, která nemilosrdně pohltí jeho klid, postavení a budoucnost. Co má dělat? Přiznat se? Nechat se zavřít? Zahodit všechno, co pracně budoval? Ne!!!

 

Zahladil stopy, upevňoval alibi



Pomalu se mu vracela rozvaha. Díky vysoké inteligenci dokázal přesně analyzovat svou situaci: pokud se mu podaří odstranit mrtvolu Mertové z kanceláře, nepadne na něj žádné podezření. Musí se jen chovat normálně, jako kdyby se vůbec nic nestalo…
Rychle uklidil stopy zločinu, mrtvolu Mertové obalil velkou igelitovou fólií, posadil ji na ledničku, zatáhl závěs a odešel. Aby si upevnil alibi, absolvoval kolem poledne jednání ve své kanceláři s personalistou - i s mrtvolou za závěsem!
Brzy ráno, drahně před začátkem pracovní doby, odjel do Kabla. Mrtvole odřízl nohy pod kolenem, tělo pak s dalšími předměty ze své kanceláře, například sedačkou, vynesl ven. Vzhledem ke stavebním úpravám vypadalo vše věrohodně, v blízké vrátnici nikoho neudivilo, když Vašák „cosi podlouhlého“ v dece uložil do kufru svého auta… Jestliže se Vašákovi podařilo až geniálním způsobem zastřít stopy vraždy, zradila ho psychika - nebyl rozený zločinec a pod tlakem otázek kriminalistů se zhroutil. Doznání pro něj znamenalo úlevu. Rozsudek 10 let vězení lze považovat za mírný, pachuť tragédie dvou lidských osudů zůstala.