Vyhláška říšského protektora Konstantina von Neuratha zavřela dne 17. listopadu 1939 na tři roky české vysoké školy. Dramatická změna počasí, mráz a výpadky energie vedly k téměř měsíčním uhelným prázdninám v roce 1979. Trvaly od 2. do 29 ledna.

Absolutní konec vyučování pro všechny přinesl poprvé v dějinách až letošní březen, konkrétně čtvrtek 11. března. Šíření smrtícího čínského viru přimělo vedení země k vyhlášení bezprecedentního nařízení. Přestali se učit žáci základních škol, středoškoláci i vysokoškoláci. Přesněji řečeno, učit prezenčně.

Narozdíl od roku 1979 měl totiž ministr školství Robert Plaga možnost vyhlásit jako povinnou i výuku distanční. Tabule, sešity a lavice nahradily domácí počítače, notebooky a kuchyňské židle.

Co nám covid vzal, co nám covid dal.Zdroj: DeníkPodle průzkumu Schola Empirica, partnera Nadačního fondu Eduzměna, více než polovin kantorů uvedla, že najet na výuku na dálku pro ně bylo během první vlny epidemie vcelku snadné, ale více času jim zabírala příprava na hodiny.

Jenomže ne všude to vypadalo jako v Ludgeřovicích nedaleko Ostravy, kde digitálně fungují už šestý rok. Každý učitel tady má notebook, ve třídách je k dispozici 140 tabletů a spojení pomocí sdíleného úložiště je samozřejmé.

Ve většině škol se totiž hlavním prostředkem při dálkovém vyučování stal e-mail. Podle průzkumu pro společnost Samsung takto dostávaly úkoly tři čtvrtiny dětí.

Kromě toho čtyřiapadesát procent žáků využívalo internetové stránky školy a téměř třetina videokonferenční hovory. Nejčastěji tak komunikují učitelé v Pardubickém a Ústeckém kraji. V jarní fázi pandemie (všichni žáci se mohli vrátit do tříd 25. května, ale jen ve skupinách s omezeným počtem 15 dětí) se ukázalo několik Achillových pat českého školství.

1) Prohloubení rozdílů

Děti z motivovaných rodin, které navíc většinou vlastní jeden či více počítačů, se snažily držet tempo podle školních vzdělávacích programů a nic nezameškat. Ovšem až patnáct žáků prvního stupně základních škol a tři procenta starších podle velkého výzkumu Stanislava Štecha z Univerzity Karlovy nikdo ze školy neoslovil. Tak to alespoň uvedli jejich rodiče. Tam, kde chybí počítač, vysokorychlostní internet nebo nejsou peníze na mobilní data, se zkrátka děti přestaly učit.

2) Zahlcení učivem

Další slabinou se ukázala dlouhodobě kritizovaná masa učiva. I když ministr školství nabádal učitele, aby se soustředili na páteřní předměty, procvičování a opakování látky, někde to nedodržovali. Rodiče si jak v červnu, tak hlavně v září stěžovali na brutální vlnu testů, zkoušení a vyžadování detailních znalostí látky z celého druhého pololetí. V hodnocení také bez ohledu na covid převažovaly známky.

„Přála bych si, aby učitelé do budoucna uměli rodičům vysvětlit, proč je formativní hodnocení lepší než jednička, trojka či pětka a že je důležité učit některé kompetence, jako je seberozvíjení nebo organizace času,“ popsala Deníku svoji zkušenost z covidového období šéfka Učitelské platformy Petra Mazancová.

3) Technika a spojení

Třetím nedostatkem pak byl stav výpočetní techniky ve školách. Na jaře pomohla iniciativa organizace Česko.Digital, která dětem díky sponzorům poskytla přes tisíc počítačů a notebooků. Na podzim vláda školám poslala téměř půldruhé miliardy korun. Technika ovšem přináší i komplikace.

Školní sítě jednak nezvládly nápor tolika počátačů najednou, a pak často neměly komunikační platformu typu Microsoft Teams. Kantoři si také neuměli poradit s udržením pozornosti dětí. Ty malé déle než čtvrt hodiny před obrazovkou nevydrží, ty větší se paralelně věnovaly jiným činnostem.

Školy také hlásily různé hackerské útoky, nabourávání do videohodin, náznaky šikany. Zabezpečení sítí na všech úrovních školství bylo minimální.

Před druhým lockdownem ško 14. října všichni přijali s nadšením návrat k prezenční výuce. Tu totiž podle expertů i laiků nic nenahradí. „Prokázalo se, že online výuka je cosi podobného jako home office. Jde o náhražku, která nemůže suplovat kontakt s učitelem a s ostatními dětmi. Cílem školy není narvat do dětí znalosti, ale naučit je žít ve společnosti. To se online nedá,“ vyjádřil obecně sdílený pocit v rozhovoru s Deníkem psycholog Daniel Štrobl..