Ve své tvorbě se věnuje, jak už to bylo patrné na její loňské trutnovské výstavě nazvané Par Force, ozvěnám dávných mýtu a legend, tragičnosti smrti, uctívání zvěře i lesa, božstvům, lovu, a to vše propojují erotické nitě. Při hojně navštívené vernisáži komorně laděné výstavy v Nole promluvil ve video vstupu její kurátor Adam Hnojil. Podle něj je Paulina jedním z nejzajímavějších autorů současnosti. „Ve své tvorbě spojuje několik přístupů, které v dnešní době již nejsou natolik in, aby se jim věnovala většinová sochařská komunita.“

 Tvorba sochařky vychází z tradice a je zajímavá také tím, že kromě naprosto zvládnutého řemesla, dokáže přehodnocovat některé přístupy k námětům a činit je moderními. „O tom se lze přesvědčit na výstavě v Nole. Je tady možné spatřit práce, které jsou pro Paulinu charakteristické, ty doplnila zcela novými díly,“ řekl kurátor. Návštěvník tedy uvidí nejen její tradiční motivy, ale také spodní prádlo vytvořené z ptačího peří i zmíněné novinky.

Monika Chmelařová alias Vintagelover (vpravo).
Jak se tvoří věnec. Polské a české ženy to učila známá blogerka Vintagelover

„Úplně novými díly jsou černé reliéfy. Jejich motivem jsou setkání holčiček s labutí či krkavci,“ potvrdila sochařka. Jeden z reliéfů odkazuje na fresku Lédy s labutí, kterou podle antického mýtu oplodnil Zeus proměněný v labuť. „Lédu s labutí jsem ale udělala po svém a reliéfy jsou plastické obrazy, v nichž je zahrnut erotický příběh. Chtěla jsem to pojmout s křehkostí a čistotou. Černá labuť rovněž symbolizuje předvídání změn, třeba i společenských,“ sdělila autorka.

Jak prozradila Judita Kožíšková, kurátorka náchodské Galerie Nola, sochařka ve své tvorbě velice úzce, ale zároveň i moderně navazuje na tradiční českou figurální tvorbu, a to konkrétně na díla sochaře Matyáše Bernarda Brauna. „Jeho sochy měla možnost studovat velice podrobně, protože během studií pracovala jako průvodkyně v Hospitalu Kuks. Kromě toho navazuje na monumentální realismus dalšího velikána českého sochařství Josefa Václava Myslbeka.“

Silným tématem tvorby Skavove je nepochybně lov. Před lety právě na Kuksu ve staré barokní knihovně narazila na spisy mysliveckého řádu svatého Huberta, což je patron myslivosti. Zaujala ji posvátnost, úcta k lesu, ke zvířatům, přírodě, obřadnost, která byla kdysi nedílnou součástí lovu. „Lov může být zároveň chápán jako jistá metafora či symbol vztahu mezi mužem a ženou. Proto má dílo Pauliny Skavove často silný erotický podtext. Například vytvořila sérii soch, kdy ženská torza s rohy vystavila jako lovecké trofeje, což může působit provokativně a genderově nekorektně. Je v tom ale sochařčin záměr, určitá nadsázka, ironie a nadhled,“ dodala kurátorka Kožíšková.

Výstava je k vidění do 5. listopadu 2021.

Hynek Šnajdar