Po celá dvě uplynulá desetiletí se rok co rok sjíždí divadelní potěr ze široka daleka do Jiráskova divadla, aby na jeho jevišti zažil, jak se stojí na prknech, která znamenají svět, i jak příjemně zní potlesk publika, který je až opojnou odměnou za úmornou práci dětí a hlavně učitelek a učitelů, jež konečnému úspěchu předchází. Ale nevynechejme hlediště! I to hraje na festivalu velikou roli, protože právě tady se učí děti chodit do divadla, obdivovat výkony svých vrstevníků a zjišťovat, že existuje i jiné vyžití, než se povalovat s mobilem nebo sedět u počítače…

Letos, ve 20. roce existence přehlídky, se konal 19. ročník Hronovského háděte, protože jeden ročník zhatil covid - navíc se po tomto výpadku muselo začít téměř od nuly. Ale právě skončený festiválek naznačil, že už se snad konečně všechno vrací do normálu. Vedle hronovských souborů Hronováček (MŠ Hronov) a Háďata (DDM Domino) přijeli malí divadelníci z Babí a z Kramolny, Trutnovsko pak zastupoval divadelní soubor při ZŠ Radvanice.

Pořadatelé - Kulturní a společenské středisko Hronov a Dům dětí a mládeže Domino - vytvořili účinkujícím úplně stejné podmínky, jaké mívají v Jiráskově divadle i ti nejslavnější herci, kteří tu často vystupují. Navíc - žádná z učitelek neodjela bez kytičky a děti obdržely i sladký honorář - velký dort pro každý soubor.

Největší potlesk však zaslouží jedna z "matek zakladatelek" Jiřina Voltrová. Nejenže se o festiválek po celých 20 let poctivě stará, a to doslova od A do Z, ale vedle toho na každou přehlídku nachystá tradiční vyvrcholení - představení domácího souboru Háďata. Znamená to každoročně ze zájemců o dramatický kroužek v Dominu nejdříve aspoň trochu udělat herce (od správné mluvy po pohyb na jevišti), napsat scénář (většinou s regionální tématikou), kde bude mít každý člen souboru svoji roli, celou hru nastudovat a zrežírovat, sehnat podobně posedlé spolupracovníky a pomocníky… Na konci pak je kytka, slzy štěstí v očích a ohromný potlesk. A také přesvědčení, že koho uštkne Hronovské hádě, není nikdy otrávený!

Jindřich Honzík