Letos se uskutečnil 18. ročník, který přivedl na jeviště Jiráskova divadla soubor Hronováček z MŠ Hronov s pásmem Reportáž z letu do vesmíru, soubor Kašpárek z Kramolny, který si připravil pohádku o Popelce, shodou okolností s Popelkou přijely i děti z hudebně dramatického kroužku při ZŠ Provodov-Šonov a konečně - přehlídku tradičně uzavíral hostitelský soubor Háďata z hronovského DDM Domino s pohádkou Malá adršpašská víla. No, a mezi aktivní účastníky je třeba zařadit i stovky dětí v hledišti, ale i desítky dospělých diváků, kteří se přišli potěšit uměním malých herců.

Je to velice oceněníhodná práce, kterou odvádí navíc ke svým povinnostem učitelky ve školách a další lidé, kterým záleží na tom, aby se láska k divadlu přenášela i na další generace. V této souvislosti je třeba smeknout zejména před duší hronovského dětského divadelnictví Jiřinou Voltrovou, která rok co rok tvoří nová Háďata z dětí, jež se přihlásí do dramatického kroužku DDM, rok co rok pro ně píše novou původní hru většinou na regionální téma, tu pak s dětmi secvičí, aby každé Hronovské hádě, na jehož organizaci se také výrazně podílí, mělo své pravidelné vyvrcholení. Ze svého kroužku už vyvedla Jířa, jak jí Hronovští říkají, stovky kluků a děvčat zdravě nakažených láskou k divadlu.

Ne všichni se proslavili jako třeba Nelly Řehořová, ale kulturní lidé se stali ze všech a někteří se i pravidelně vracejí alespoň na kus řeči a nebo slavnostně oslavit mezi svými své osmnáctiny jako to udělal letos Petr Schejbal. Prostě - krásná parta jsou ti nejmenší hronovští divadelníci a proto za nimi rádi jezdí i ti z jiných koutů Náchodska. A ještě malé vysvětlení k těm "háďatům", jimiž se to v článku hemží - jejich původ hledejme ve zkratce HAD, jež znamená hronovské amatérské divadlo.

Jindřich Honzík