Výrovka a Luční bouda se pyšní bohatou historií

Výrovka
Historie chaty na Výrovce sahá až k 18. století, kdy zde bylo postaveno jednoduché přístřeší honosně nazývané Hotel Výrovka. Rodina Steinerů, která prodejní přístřešek založila, přišla do Krkonoš s prvními dřevaři z Alp v 16. století. Pro svoji polohu se přístřeší stalo vyhledávaným místem financů, což se rodině nelíbilo a na začátku 19. století bylo zbouráno. Později bylo přístřeší znovu postaveno, neboť na tomto strategickém místě chybělo. V roce 1927 tu lyžařský odbor Svazu československých důstojníků vystavěl roubený horský hotel Výrovka a zároveň ve stejném stylu tehdejší Ministerstvo národní obrany vojenskou výcvikovou základnu. Dostala jméno Havlova bouda podle generála ženijního vojska, který stavbu prosadil. Když domovník 17. října 1946 rozehříval v garáži ohněm v koksovém koši zamrzlé pásové vozidlo, Havlova bouda vzplála. Hasiči z Pece se k požáru doslali rychle a podařilo se jim zachránit alespoň chodbou propojený hotel Výrovka. Ve stejný den na polské straně nad Velkým stavem za nejasných okolností vyhořela slavná a přepychová Bouda Prince Heinricha. Ještě dnes procházíte přes její zbytky při túře po Cestě přátelství. Ze sousední kůlny vznikla provizorní, ale mnoho let velmi oblíbená útulna Výrovka, známá sněhovým přístupovým tunelem a pětadvacet let i obětavým boudařem Jurou Pochmanem. Původce požáru tehdy sice zatkli, ale po krátké době mladíka bez postihu propustili. V roce 1938 byla zřízena na Výrovce četnická stanice. Současná stavba byla postavena v letech 1988 až 1990.

Luční bouda
Luční bouda je nejen největší a nejstarší horskou chatou Krkonoš. Leží na křižovatce několika starých tras ve výšce 1410 m n.m., poblíž státní hranice s Polskem, uprostřed vzácné Bílé louky a především u nejznámější Slezské stezky. Během své skoro 400leté historie prodělala řadu změn. Od svého vzniku až do roku 1857 byla v majetku slavné rodiny Rennerů, kteří byli dědičnými rychtáři horské části vrchlabského panství. Z padesátých let 19. století pochází i pamětní kniha pro zápisy pozorování přírodovědců, kterou založila na Luční boudě botanička Josefina Kablíková. Luční bouda se stala nejen místem pobytu a setkání přírodovědců, ale s oblibou ji navštěvovala i řada umělců a literátů, například Karel Hynek Mácha, Vítězslav Hálek, Quido Mánes a další. Po konfiskaci německého majetku po 2. sv. v byla Luční bouda spravována různými organizacemi. Nyní budova navazuje na dávno zašlou slávu a obnovuje tradice s přihlédnutím na současná ekologická kritéria. Čistička odpadních vod, ekologický způsob vytápění, výroba domácího pečiva tradičním způsobem, to vše naplňuje představy majitelů o životě v tak vzácném prostředí, jako je právě okolí Luční boudy.