Nakoupili jsme speciální granule pro ježky a konzervy pro koťata, váhu a připravili rozpis služeb na první měsíc. Potom jsme si už služby psali sami. Zpočátku byl náš ježek trochu vystrašený a hodně spal. Každý den jsme ve dvojicích měnili vodu, myli misku a doplňovali krmení a pozorovali, co mu chutná. Taky jsme ho každý den vážili, abychom měli přehled, jak se mu daří. Když nám ho pan Bílek přivezl, měl 807g, poslední den vážil 880g.

Do sešitu jsme zapisovali, jak se chová, co snědl a kolik váží. Moc mu chutnaly piškoty, ke konci dostal sušené i živé červy.

Starali jsme se o něho co nejlépe, ale bylo jasné, že ho budeme muset vrátit do přírody. Čekali jsme na vhodné počasí. Ten den přišel 29. dubna. Nesli jsme v tašce, ve které byla krabice s jeho domečkem z klacíků, který byl vyrobený ručně. V nošení jsme se střídali ve dvojicích po pěti minutách. Vypustili jsme ho do lesa, kde bude mít dostatek potravy i vody z potůčků a je tam poměrně klid, daleko od silniční dopravy. Chvíli jsme ho pozorovali a fotili.

Pro hodně dětí to byl významný okamžik, protože se rozloučily se zvířetem, o které se staraly delší dobu a mnohé ho vnímaly za spolužáka. Byl to den, na který nikdy nezapomeneme.

Když jsme se vraceli zpátky do školy, zeptali jsme se paní učitelky, jestli budeme mít příští rok přes zimu zase ježka a ona nám řekla, že jestli budeme chtít, tak ano.

Žáci třídy 4.A ZŠ V. Hejny v Červeném Kostelci