Občanským povoláním úřednice, emeritní tajemnice gymnázia v Jaroměři, kde také v letech 1970 – 1977 vyučovala psaní na stroji všemi deseti.

Její manžel byl známý umělecký fotograf Václav Novák (1930-2013) a jejich syn Petr (*1957) je akademický sochař, rovněž úspěšný v zahraničí..

L. Nováková je vnučkou jaroměřského ševce Čertnera, z jehož rodiny vzešlo pět dětí, z toho tři synové-muzikanti propagovali české hudební uměn. Libuše Nováková je dcera jeho syna Karla, kapelníka a ředitele kůru Husova sboru. Už jako malé děvčátko ráda a krásně zpívala tak, že mohla již od pěti let veřejně vystupovat a v době školní docházky se žádná školní oslava neobešla bez jejího účinkování. V patnácti letech začala svůj hlas školit u jaroměřské koncertní sopranistky Anny Kovandové. V době studií ve Dvoře Králové n. Labem ji obchodní škola vyslala do soutěže tvořivosti mládeže a v ústředním kole v Praze obsadila v roce 1948 první místo. Ve studiu zpěvu pokračovala u profesorek Jakoubkové a Součkové v Hradci Králové.

Později v Praze zpívala jako sólistka v malostranském chrámu sv. Mikuláše, v Dvořákově síni Rudolfina, v chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, ve Smetanově síni Obecního domu a na Výstavišti pod širým nebem i v Průmyslovém paláci.

S různými orchestry a pěveckými soubory jako sólistka vystupovala v Rakousku, v Jugoslávii, ve Francii, ve Švédsku, v Norsku a několikrát v Polsku a Německu. Ze zahraničních vystoupení považuje za nejhezčí koncert při svíčkách v gotické radnici ve Stralsundu, za nejvýznamnější koncert v Berlíně a vystoupení v přeplněné katedrále v Hannoveru, kde zpívala Bachovu píseň „Jsi se mnou“. Ovládá českou i světovou operní i operetní hudební literaturu.

V posledních desetiletích se věnovala i pedagogické činnosti. Tři své žákyně úspěšně připravila k přijetí na pedagogické fakulty v oboru hudební výchovy a další připravila ke zkoušce na konzervatoř.

Některé skladby jí byly dedikovány. Hudební kritik u ní oceňoval lyrický ve všech polohách vyrovnaný hlas, bezpečnou intonaci a dobrou dikci. Blahopřejeme jí k jejím 90. narozeninám a přejeme jí hodně radosti z dobře vykonané práce civilní i kulturní na poli přednesu koncertního zpěvu, a též hodně radosti z vnoučat. Děkujeme jí za vše co vykonala pro české umění hudební a pěvecké. Ave, Líbo!

Literatura: Jiří Uhlíř in Minulostí Jaroměře, sborník, svazek 1, 1968, s. 243; J. Uhlíř in Jaroměřský a josefovský zpravodaj, únor 1996, s. 11 – 12, 1 obr.- J. Uhlíř Osobnosti Jaroměře. 1. vyd. Liberec, Bor 2011, s. 119, 1 foto; J. Uhlíř in Náchodský deník 18.3. 2011, č. 65, s. 10.

Jiří Uhlíř