Oba tvůrci, kteří pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru, vytvářejí nástěnné malby a jsou autory knižních a časopiseckých ilustrací, vzájemně spolupracují již od roku 2006. Za své dílo byli dokonce třikrát nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého, tedy nejvyšší ocenění pro výtvarníky do pětatřiceti let.

„Několik měsíců před výstavou jsme si přijeli prohlédnout výstavní prostor. Věděli jsme, že se chceme zavřít v bytě – ateliéru na několik dní. Nakoupili jsme papíry odpovídající barevností odkrytým omítkám na místě výstavy, a pustili se do toho. Co nakreslíme, jsme ale přesně nevěděli a nechali jsme to otevřené,“ prozradil Franta. Podle jeho kolegy Böhma byla tvorba v rezidenci Luxferu podobná té, jakou provozují ve svém ateliéru.

„Změnou prostředí se to zintenzivnilo a tím, že spolu pracujeme už mnoho let, neztrácíme tolik času a víme, jak to ten druhý myslí. Vnímáme vzájemnou citlivost, jsme prostě už na sebe napojeni,“ uvedl. Společnými silami vytvořili téměř dvě stovky kreseb, z nichž 144 může nyní pod dvojicí velkých skel vidět návštěvník „kovárny“. Autoři je doplnili staršími dřevěnými siluetami, které jsou fragmenty spouštějícími řetězec rozmanitých asociací.

A to není všechno. Pomyslnou třešničkou na dortu je floristický doprovod, který vystaveným kresbám dodává na zajímavosti, skoro až pietního charakteru. „Možná pomíjivost a dočasnost krásy květin nám přišly příznačné, protože i tato výstava je dočasná. Je to prostě krátkodobá záležitost,“ vysvětlil přítomnost květin Franta. Spoluautor výstavy Böhm ho v této souvislosti doplnil poznámkou, že kytice navíc prostor náležitě provoní. „Je to nepřenosné. Když to člověk uvidí na fotkách, nemá to tu intenzitu, jako když je přímo na místě,“ poznamenal.

A proč se expozice jmenuje Sféra vlivu? Autoři se shodují v tom, že názvy jejich společných výstav jsou spíše volné a jejich smyslem není, aby nějak naváděly diváka. Překvapení z kreseb v rezidenci a jejich lehkost oba umělce donutila pracovat intenzivně na menších formátech a vytvořit jich co nejvíce. Jak se nechal slyšet Franta, kresba oproti malbě je skoro od začátku přepisem řeči, kterou autoři považují za záznamy svých rozhovorů v ateliéru.

„Původní nápad byl, že vytvoříme jakousi otevřenou knihu. To jsme ale při prohlídce výstavního prostoru změnili. Jde také o pokus ztráty vědomé kontroly nad kresbami. Jsou to určité postřehy z podvědomí, kde se občas opakují motivy,“ prozradil Franta s tím, že stejné je to i s názvem. „Člověk ho vnímá v nějakém kontextu a když ho přenese do výstavního prostoru, klade si otázku, co vlastně ta Sféra vlivu znamená,“ dodal.

Pro oba tvůrce jsou periferní Galerie Luxfer i Luxfer Open Space - prostor pro současné umění zásadními uměleckými destinacemi. „Luxfer i bývalá kovárna mě naplňují optimismem, že i na těchto místech, jako je Česká Skalice, vznikají takové prostory. Dalo by se říci, že je to vlastně téměř neviditelná misionářská práce, která přináší své ovoce. Věřím, že to návštěvníky kultivuje,“ domnívá se Böhm. Také jeho „jednovaječné dvojče“ Frantu těší, že je na první pohled zřejmé, jak jdou obě umělecké instituce správným směrem. „Líbí se mi, že na periferii vznikají jakési „ostrovy odporu“, který vytvářejí a prosazují dobré současné umění, což je právě příklad těchto českoskalických aktivit několika lidí. To považuji za velmi důležité.“

(kr)